Z toho se 114 týkalo dětí, kterým nebylo 15 let. V roce 2010 jich bylo pouze 69. Pokud už k hrůznému činu dojde, znamená to většinou i rozvrat a narušení dosavadních rodinných vztahů, často se rozpadnou i do té doby stabilní manželství.

Zdravě fungující rodina je přitom podle odborníků nejlepší prevencí proti nebezpečí, že se nezletilé dítě stane obětí třeba právě znásilnění.

Oběťmi mohou být dívky i chlapci, dívky však drtivě převažují. „Největší počet těchto trestných činů, celkem osmnáct, se loni stal na území hlavního města Prahy, třináct v Pardubickém kraji. V obou regionech byl mezi oběťmi jeden chlapec,“ řekla Petra Srnková z tiskového oddělení policejního prezidia.

Nejbezpečněji bylo z tohoto pohledu na Vysočině (2 případy) a ve Zlínském kraji (3).

Vinu měl prý manžel

„S tím, co se stalo, se nám zatím nesvěřila. Nemluvíme o tom,“ rozhovořila se počátkem března u královéhradeckého soudu matka jedné z obětí. Dívce bylo v době znásilnění dvaadvacetiletým mužem pouhých 11 let.

„Od té doby jsem na ní ale viděla, že se bojí. Měla noční můry, nemohla spát. Na druhou stranu byla agresivní, vyzývavější. Stále se o ni bojím,“ jen těžce hledala žena slova.

Dívce pomohl čtyřměsíční pobyt na psychiatrii, stín prožitého na ní ale stále leží. A nejen na ní, i na celé rodině.

„Nejsem alkoholik, ale občas se napiju. Možná proto mi to manželka dává za vinu. Začalo to mezi námi skřípat. Chybělo málo a rozešli jsme se,“ přiznal otec.

Mnoho případů znásilnění zůstává utajeno

„A dcerka? Od té doby, co se to stalo, nebyla už vůbec veselá. Předtím ano. Jak vidí časopis s fotografií hezké, polonahé ženy, roztrhá ho. Televizi vypíná pokaždé, co je tam nějaká intimnější scéna,“ dodal.

Bohužel mnoho případů znásilnění, včetně znásilnění nezletilých, zůstává utajeno.
„Máme v tomto směru historicky nepříliš solidní statistiky. Předpoklad je, že asi 70 procent znásilnění není vůbec nahlášeno,“ říká královéhradecký psycholog Jan Lašek. Co však je podle něho zřejmé, je klesající věková hranice dívek, které jsou sexuálně napadeny.

Většina dopadených pachatelů tvrdí, že netušila, že je mladá žena takříkajíc pod zákonem.

Největší ochranou zůstává rodina 

„Bohužel mnohé dívky jdou událostem naproti. Chováním, líčením i oblékáním vypadají starší, než skutečně jsou. Fyzicky jsou vyspělé, ale psychicky zůstávají ještě dětmi. Vinou svého věku si neuvědomují, že hra, kterou rozehrály, přísluší starším.

Když pak dívka zjistí, že se jí situace vymyká z ruky, začne se bránit, ale může být už pozdě,“ přidala poznatek Ivana Ježková, krajská policejní mluvčí v Hradci Králové.
V tomto regionu se policie v roce 2013 zabývala devíti případy znásilnění mladých dívek. O rok dříve dokonce dvanácti.

Největší ochranou dospívajících dětí tak zůstává jejich rodina. Rodiče by měli s potomky hovořit o možných rizicích, zejména by ale měli vědět, co jejich děti dělají ve volném čase.

Děti mladší patnácti let navštěvují diskotéky

„Setkáváme se s tím, že ani ne patnáctileté slečny chodí bez problému samy na diskotéky a zůstávají tam i přes půlnoc. Někde pořadatelé označují věk účastníků náramky, ale spokojí se s tvrzením, že příchozí už bylo patnáct. A nezkontrolují si
to. Každopádně rodiče by měli vědět, kde se jejich dítě pohybuje,“ je nekompromisní Ivana Ježková.

Docent Lašek ale upozornil, že právě rodiče a jejich pubertální děti spolu dnes často neumějí mluvit.

„Veškerá komunikace se odehrává v hádkách a konfliktech. Dívenka si postaví hlavu a dělá si, co chce. Žije totiž v období adolescentní nesmrtelnosti, nic se jí nestane, všechno bude fantastické, vše půjde podle jejích představ,“ vysvětluje Lašek.

I on si myslí, že dnešní doba nahrává zvýšenému nebezpečí, v němž se děvčata ocitají.

Ženy se častěji svěří se zneužitím

„Riziko je čím dál vyšší právě pro tu módu, která panuje. Čtrnáctiletá dívenka se namaluje, oblékne se na tělo a v tom momentě riziko výrazně stoupá. Samozřejmě to neznamená, že by do padesáti měly chodit v pytli. Ale není možné si myslet, že se to nemůže stát,“ sdělil Lašek.

Na druhou stranu díky tomu, že jsou ženy sebevědomější, svěří se častěji se znásilněním či sexuálním zneužitím policii.

„Situace se skutečně mění. Ženy a dívky si to méně nechávají pro sebe než třeba před patnácti lety. Pocit ostudy u nich už není tak strašně silný, aby přehlušil potřebu upozornit: je to lump, je třeba ho potrestat,“ přidal jedno z vysvětlení stoupajícího počtu případů znásilnění Jan Lašek.