Podle obžaloby žena své těhotenství před okolím tajila a nijak se na roli matky nepřipravovala. Nakonec dítě tajně porodila do záchodové mísy.

Žalobce tvrdí, že ho nechala s hlavičkou ponořenou pod vodou, dokud si nebyla jistá, že je mrtvé. Pak měla přestřihnout pupeční šňůru, tělíčko spálit v krbu a zbylé ostatky zahrabat na kompostu u domu na Náchodsku.

Žena byla původně potrestaná za vraždu 14 lety vězení, odvolací Vrchní soud jí pak ale trest zmírnil na 11 let. Následovalo několik protichůdných verdiktů  NS a pražského soudu. Nejvyšší soud nyní zdůraznil, že v případu trvá na výslechu dalších svědků.

Dítě bylo mrtvé, tvrdí obhájce

Obhajoba ženy stojí na tom, že dítě porodila už mrtvé. Vrchní soud v Praze uznal, že nelze nijak dokázat, zda dítě bylo v okamžiku porodu živé, a zda lze tedy ženu skutečně potrestat za vraždu.

Nejvyšší státní zástupce ale proti takovému závěru vystoupil s tvrzením, že tento přístup vytváří nebezpečný precedens pro další podobné případy.

Znalci by měli nyní říci, zda je ženina verze pravděpodobná a zda by se smrti dítěte dalo předejít správnou péčí. Pak by měl také zaznít nový rozsudek.

Žalobce: Chtěla se ho zbavit

„Obviněná by popsaným způsobem jednala v každé situaci, a tedy nezávisle na tom, zda by se dítě narodilo živé, či mrtvé, když neměla úmysl zachovat je při životě. Pokud kontinuální úmysl obviněné zbavit se dítěte nalezl odraz v tom, že dítě považovala za mrtvé, aniž o tom jí uváděné symptomy jednoznačně svědčily, novorozenci neposkytla jakoukoli pomoc a chovala se k němu jako k mrtvému, není podle státního zástupce vyloučena její trestní zodpovědnost pro pokus zločinu vraždy,“ napsal do dovolání žalobce.

„Bude na místě pečlivě vyhodnotit trestní odpovědnost obviněné, a to zejména z hlediska jejího zavinění, ať již úmyslného, či nedbalostního, ve vztahu ke zjištěnému následku, a tedy k případnému pokusu zločinu vraždy či ublížení na zdraví s následkem smrti,“ konstatovali soudci v čele s Vladimírem Jurkou.