„Nebylo by to nic mimořádného. Stává se mi celkem běžně, že klient je teprve u vrchního soudu zproštěn obžaloby, protože věc byla promlčena,“ řekl Právu advokát Pavel Rameš.

„Pokud je tomu skutečně tak, měl soud stíhání obžalovaných buď zastavit při předběžném zkoumání obžaloby, nebo zprostit dotyčné obžaloby,“ míní advokát.
Samotní účastníci kauzy Opencard jsou na informace skoupí.

ČTĚTE TAKÉ
Soud trestal úředníky za opencard, za mříže ale nepůjdou

Soudce Alexander Sotolář, který rozsudek vynesl, nechtěl údajně s Právem mluvit. Tisková mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci pouze uvedla, že promlčení žalovaných skutků bylo jednou z námitek obhajoby v průběhu hlavního líčení a soud se s ní vypořádá v rámci písemného odůvodnění rozsudku.

„Námitka obhajoby zazněla při hlavním líčení a trestní senát ji vzal na vědomí. V písemném vyhotovení rozsudku to soud vysvětlí a může to být i složitá právní úvaha,“ konstatovala Puci.

Soud změnil právní kvalifikaci 

Jednoduše řečeno jde o to, že všech pět bývalých magistrátních úředníků, vedle jmenovaných ještě bývalý šéf IT odboru magistrátu Ivan Seyček a Jiří Chytil, bylo původně obžalováno ze dvou trestných činů: porušování závazných pravidel hospodářského styku a porušování povinnosti při správě cizího majetku.

Sotolářův senát však činy částečně překvalifikoval a v případě Čadského, Jánského a Kendíka druhou skutkovou podstatu úplně vypustil.

Muži jsou tak nepravomocně odsouzeni k podmínkám pouze za porušování pravidel hospodářského styku v prvním odstavci, za které hrozí maximálně dvě léta vězení, zákaz činnosti nebo peněžitý trest.

Já jsem se odvolal na místě a všichni kolegové jsou připraveni odvolat se také, takže v téhle fázi jde o bouři ve sklenici vody.Emanuel Fuchs

Přitom u skutků s maximální sazbou do tří let je i promlčecí lhůta činů tříletá. Stíhání obviněných bylo zahájeno v roce 2010, vztahuje se však k jednání z roku 2006. Tehdy měli podle obžaloby zvýhodnit firmu Haguess ve výběrovém řízení na dodávku kartového centra pro pražský magistrát.

„Existují samozřejmě důvody pro pozastavení běhu promlčecí lhůty. Například pokud by obvinění v mezidobí spáchali další trestný čin nebo pokud by dotyční pobývali mimo území České republiky. Ne že by se vyhýbali stíhání, stačí, že by dlouhodobě pracovně pobývali v zahraničí,“ podotkl Rameš. Nic takového však u soudu nezaznělo.

Čeká se na písemný rozsudek

Státní zástupkyně Dagmar Máchová odmítla výsledek prvoinstančního soudu, stejně jako Sotolář, komentovat. Zdůraznila však, že všech pět obviněných bylo v obžalobě viněno i z přísněji trestaného porušování povinností při správě cizího majetku, u něhož promlčení nepřichází v úvahu.

„Jak to dopadlo, komentovat v tuto chvíli nemůžeme, protože nemáme písemné vyhotovení (rozsudku). Jestliže to (soudce) vypustil, měl by i on zvažovat, zda to tak je, nebo ne,“ uvedla mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Štěpánka Zenklová.

„Já jsem se odvolal na místě a všichni kolegové jsou připraveni odvolat se také, takže v téhle fázi jde o bouři ve sklenici vody,“ řekl Právu obhájce Ivana Seyčka Emanuel Fuchs.

Fuchs: K tomu soudu vůbec neměli jít

„Promlčení je jedna z prvních věcí, které jsme po vynesení rozsudku s kolegy diskutovali, protože se to nabízí,“ podotkl advokát.

„Ale teprve až to pan soudce napíše, včetně toho, jak k tomu došel, budu se tomu věnovat,“ uvedl Fuchs. „Kdy bylo zahájeno trestní stíhání, může být sporné, protože sdělení obvinění probíhala asi natřikrát,“ upozornil obhájce.

„Ovšem u těch pánů z výběrové komise (Čadský, Jánský, Kendík – pozn. red.), bez jakéhokoli pardonu, ti k tomu soudu vůbec neměli jít,“ zdůraznil Fuchs.