V situaci, která připomíná tak trochu válečnou zónu, se den co den ocitají operátorky pražské záchranné služby. A to nutně neshánějí nejbližší nemocnici nebo vyhlášené specialisty, jen zoufale obvolávají pražské nemocnice, aby se jejich pacienta někdo ujal.

„V praxi to vypadá tak, že už při prvním pohledu na pacienta začínám telefonovat, protože to je vůbec to nejnáročnější. Jsou to hrozné situace, kdy rodičům dětí musíme vysvětlovat, že sanita stojí, protože nevíme, kam máme jet. S takovými případy se potýkáme prakticky denně, a přitom jde o lidi přímo ohrožené na životě, většinou pacienty vyžadující intenzivní neurologickou nebo metabolickou péči,“ říká ředitel pražské záchranky Zdeněk Schwarz.

Záchranáři stráví s pacienty i desítky minut v sanitce

FOTO: ZZS Praha

S těmito problémy se obracel několikrát na ministerstvo zdravotnictví, poté i na zdravotní odbor pražského magistrátu. Jen během tří týdnů loni v březnu byli operátoři záchranky odmítnuti jedenačtyřicetkrát.

Záchranka si ve statistikách sestavila i žebříček s pravděpodobností odmítnutí jednotlivých nemocnic. Ve 25 procentech uslyší operátorka NE od Thomayerovy nemocnice, přes 17 procent odmítnutí vysloví Všeobecná fakultní nemocnice (VFN), následuje se 17 procenty Nemocnice na Bulovce. Nejčastějším důvodem je, že není volné akutní lůžko.

Záchranáři hlavně telefonují

Než záchranáři udali 23letého mladíka se zástavou srdce, visela na telefonu operátorka téměř 45 minut a přesvědčila až čtvrtou nemocnici. Kvůli stejně staré intoxikované ženě v ohrožení života telefonovala jedenáctkrát. Sedmkrát pak kvůli sedmdesátiletému muži s cévní mozkovou příhodou, jemuž našla akutní lůžko až po více než půl hodině. Hodinu čekání pak záchranáři prožívali se dvěma muži se zástavou srdce, jež se podařilo udat v jednom případě po šesti, ve druhém až po osmi telefonátech.

Záchranáři stráví s pacienty i desítky minut v sanitce

FOTO: ZZS Praha

Umístění pro ženu s bolestí ve stehně, konkrétně akutní tepenný uzávěr trvalo od 2.48 do 4.55 hodin. Což ještě není čas, kdy se dostala do péče lékařů, jen doba, za kterou se pro ni podařilo sehnat lůžko, a sanitka věděla, kam má jet.

V březnu minulého roku záchranáři vezli onkologického pacienta, který se výrazně zhoršil ze Zbraslavi do motolské nemocnice. Tam ho však odmítli vzít do péče, protože se léčil ve VFN.

Díra v zákoně

Pražský magistrát všechny případy prošetřil a došel k závěru, že se chyba nestala. „Zdůvodnění zdravotnických zařízení, proč v dané chvíli nebylo možné konkrétní pacienty přijmout, byla shledána jako dostačující, a tudíž nedošlo k porušení zákona o zdravotnické záchranné službě,“ řekl mluvčí pražské magistrátu Jakub Stadler.

Díra je podle záchranářů v zákoně. „Pokud nebude jasně uvedeno, že akutní poskytovatel lůžkové péče musí pacienta od záchranky převzít, a to bez ohledu na to, zda je, či není v akutním ohrožení života, budou se podobné situace opakovat,“ míní Schwarz.

Jenomže operátorka nejčastěji od nemocnic slyší kromě chybějících přístrojů nebo uzavřených oddělení z technických či personálních důvodů, že chybějí akutní lůžka. „V posledních letech se škrtalo v akutních lůžkách, takže jich máme méně než v minulosti,“ potvrdila mluvčí Thomayerovy nemocnice Martina Štanclová.