Matka stížnost nepodala. ÚS si je podle usnesení zpracovaného Stanislavem Balíkem vědom toho, že tragická událost se zásadním způsobem dotýká rodinného života rodičů a že "subjektivní náhled na věc" bude mít u rodiny "přirozeně větší váhu než odůvodnění soudního rozhodnutí".

"S ohledem na výše uvedené nicméně (ÚS) neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele," stojí v usnesení. Podle ÚS otec měl brát větší ohled na rizika, která pro zdraví syna představoval prostor nezkolaudované stavby. O jímce rodiče věděli, stejně jako o jejím nedostatečném zajištění proti případným nehodám.

Neštěstí se stalo v srpnu 2010. Chlapec si hrál na pozemku kolem novostavby rodinného domku nedaleko Prahy. Rodiče jej na chvíli spustili z očí a hoch nešťastnou náhodou spadl do podzemní nádrže. Otec jej po několika minutách vytáhl, nicméně chlapec téhož dne zemřel v motolské nemocnici na následky tonutí.

Policisté měli shromažďovat důkazy proti rodičům

Okresní soud Praha-východ oběma rodičům uložil dvouměsíční trest s odkladem na jeden rok, verdikt potvrdil Krajský soud v Praze i Nejvyšší soud. Rodiče opakovaně poukazovali na údajné pochybení stavební firmy, jež prý nádrž postavila v rozporu s normami a bezpečnostními předpisy, a navíc neinformovala majitele nemovitosti o nebezpečnosti jímky.

Na tragickém následku se podle rodičů podíleli také pracovníci rychlé lékařské pomoci. Na místo dorazili pozdě a podle rodičů se dopustili i několika dalších chyb. Obecně rodiče tvrdili, že celé trestní řízení trpělo věcnými i procesními vadami, tresty označili za nepřípustné a nepřijatelné.

V ústavní stížnosti si otec stěžoval také na to, že mu policisté neumožnili zůstat se synem v době jeho převozu do nemocnice. Místo toho musel na služebnu podávat vysvětlení. Otec uvedl, že tehdy kvůli prožitému šoku nebyl schopen racionálně uvažovat. Policisté prý navíc od počátku přistupovali k rodičům jako k viníkům neštěstí a shromažďovali jen důkazy, které svědčily proti nim.