Článek
Podle senátu v čele s Miladou Tomkovou neměla vražedkyně žádné slitování se svými dětmi, které jedno po druhém zabila. Těžko lze proto čekat, že při posuzování činu, který se vymyká jakýmkoli představám o trestné činnosti a zasáhl základní hodnoty právního řádu i lidské společnosti, bude mít naopak slitování soud. Žena po ústavní stížnosti už nemá žádný prostředek, kterým by mohla doživotní trest zvrátit.
Těžko uvěřitelná tragédie se odehrála na začátku září 2011 v rodinném domě v malé vsi na Svitavsku. Žena tam postupně zabila své čtyři děti ve věku od dvou měsíců do osmi let. Tři z nich brutálně zavraždila nožem, poslední udusila.
„Přehlédnout nelze v podstatě malichernou pohnutku, která stěžovatelku ke spáchání činu vedla. Podstatné také je, že stěžovatelka v žádný moment od svého chování neupustila, čímž mohla zachránit alespoň některé lidské životy,“ konstatovali soudci, když stížnost jako zjevně neopodstatněnou smetli ze stolu.
Matka čtyř zavražděných dětí se při vynesení rozsudku doživotního vězení u soudu zhroutila.
Pohnutkou pro vraždu dětí byly totiž problémy v osobním životě, které matka chtěla „řešit“ tzv. rozšířenou sebevraždou. Poté, co dokončila svou krvavou práci, se sama pokusila zabít, záchranářům se ji ale podařilo zachránit.
Před soudem pak žena předstírala ztrátu paměti, znalcům se ale podařilo prokázat, že to jen hraje a v době činu byla plně příčetná. Po vynesení rozsudku v květnu 2012 u soudu zkolabovala a musela ji odvézt sanitka.
