Původně se spekulovalo o tom, že ÚCL zakáže swooping úplně. Nakonec přistoupil jen k regulaci používání těchto padáků. „Jedná se o oficiální sportovní disciplínu, ve které se skáče i světový pohár. Je to prostě vývoj a my jej nemůžeme zastavit. Naší filozofií je, aby předpisy kopírovaly vývoj a zaručovaly bezpečnost. Ne aby ho brzdily,“ řekl Právu Jaroslav Hase z ÚCL.

Podle něho nový předpis stanovuje minimální sportovní úroveň pro používání rychlých padáků. „Jsou tam vyšší počty cvičných seskoků, větší rozeskákanost a prodloužili jsme i praxi, kterou parašutista musí mít, aby mohl začít skákat na rychlých padácích,“ vypočítával Hase.

Novinkou je i povinnost projít základním kurzem swoopingu pod vedením zkušeného instruktora, jehož absolvent musí podepsat, že si je vědom rizik spojených s tímto typem skákání. Parašutista, který se může věnovat swoopingu samostatně, musí mít za sebou například v průměru 150 cvičných seskoků za poslední dva roky. „Tato disciplína je skutečně velmi náročná. Sebemenší chybička se neodpouští,“ dodal Hase.

Při soutěži se hodnotí hlavně rychlost, jakou parašutista proletí nad zemí těsně před přistáním. A právě špatně provedený přistávací manévr byl nejčastější chybou, která parašutisty stála život.