Acajev se měl ve velitelské funkci účastnit války v Čečensku v letech 1994 až 1996. Ruské úřady ho viní z toho, že si v roce 2002 najal vraha, který za finanční obnos zabil svou oběť. Prokuratura na něj poté vydala mezinárodní zatykač, na jehož základě byl v prosinci 2008 zadržen v Praze. Acajev pak podal v tuzemsku žádost o azyl.

Proti svému vydání do Ruska, kde mu hrozí v případě uznání viny až doživotní trest, brojil muž s tím, že jako bývalý bojovník za svobodu Čečenska bude perzekuován a zhorší se tím i jeho postavení v trestním řízení. Když soudy a ministerstvo jeho vydání povolily, obrátil se na ÚS a ve stížnosti upozorňoval na to, že jeho vydání bylo povoleno dříve, než bylo rozhodnuto o jeho žádosti o azyl. Současně si stěžoval i u Evropského soudu pro lidská práva, který se předběžným opatřením také postavil na jeho stranu.

Rozhodnutí přišlo brzo

Podle verdiktu ÚS mohou soudy nezávisle na sobě posuzovat jak žádost o azyl, tak i žádost o vydání, protože obě řízení sledují jiný účel. Ovšem ministr spravedlnosti, který má při vydávání poslední slovo, musí počkat až do doby, dokud nebude v žádosti o azyl vydáno definitivní rozhodnutí.

„Tím, že k vydání napadeného rozhodnutí o povolení vydání stěžovatele došlo předtím, než bylo skončeno řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného soudního přezkumu, ministr spravedlnosti umožnil, aby byl stěžovatel v důsledku případné realizace vydání, ke které nedošlo jen z důvodu odkladu vykonatelnosti, zbaven možnosti domáhat se účinným způsobem a za stejných podmínek projednání předmětné žádosti. Výsledek tohoto řízení byl přitom relevantní i ve vztahu k řízení o vydání, neboť vyhovění žádosti stěžovatele znemožnilo jeho vydání,“ vysvětlil soudce zpravodaj Pavel Rychetský.