Svozil vyslechl rozsudek s pláčem, plakal i v průběhu své závěrečné řeči, které bylo stěží rozumět. „Já jsem se opravdu bránil. Lituju, že se to stalo. V životě bych neublížil ani mouše,“ omlouval se recidivista ve svém konečném proslovu.

Podle předsedy senátu Petra Nováka však byla Svozilova vina bezpečně prokázána. „Jeho tvrzení nekoresponduje s tím, co bylo objektivně zjištěno,“ uvedl soudce. Zdůraznil, že na vražedné zbrani byla zajištěna pouze DNA poškozeného a obžalovaného, přičemž doličný předmět byl nalezen na místech, kde se Svozil běžně pohyboval.

Odkázal se i na dobrozdání znalců, podle nichž byl poškozený zavražděn šesti bodnými ranami vedenými velkou silou do oblasti hrudníku, kdy vražedná čepel musela překonat čtyři vrstvy oděvu.

Obhájkyně i státní zástupkyně si ponechaly zákonnou lhůtu pro případné odvolání. Rozsudek tak zatím není pravomocný.

Trapný incident na začátku jednání

Úvod procesu s amnestovaným recidivistou Milošem Svozilem, který čelí obžalobě z vraždy, poznamenal trapný incident. Jeho obhájkyně Ludmila Lejnarová totiž k soudu místo sebe poslala koncipienta své advokátní kanceláře. To odporuje trestnímu řádu, který u činů, kde horní hranice trestu dosahuje pěti a více let vězení, jasně ukládá, že obžalovaný musí být zastupován advokátem.

Předseda senátu městského soudu Petr Novák musel ještě před vznesením obžaloby jednání přerušit a advokátce po jejím koncipientovi vzkázal, že pokud se k soudu okamžitě nedostaví, podá na ni kárný návrh k České advokátní komoře. Obhájkyně se k soudu dostavila se zpožděním.

Čtyřikrát nebo pětkrát mě udeřil do obličeje, tekla mi krev z nosu. Ležel jsem na zádech a nemohl se bránit.obžalovaný

„Bodl jsem ho maximálně jednou nebo dvakrát,“ hájil se Svozil poté, co se skoro hodinovým zpožděním vyslechl obžalobu z vraždy. Jednal prý v sebeobraně, nůž mu nepatřil. Zavražděný muž ho prý ve rvačce bil do obličeje.

Hádka kvůli telefonu 

Svozil se ve své výpovědi k činu víceméně přiznal, i když se soud pokouší přesvědčit, že nešlo o vraždu, ale nutnou obranu. Slovenský bezdomovec ho prý surově napadl v hádce kvůli mobilnímu telefonu, který mu Svozil zpronevěřil. Oba muži byli silně opilí, podle znalců měli v krvi přes tři promile alkoholu.

Ráno jsem zjistil, že Dan nežije. Zaspal jsem to, měl jsem vypito.svědek

„Čtyřikrát nebo pětkrát mě udeřil do obličeje, tekla mi krev z nosu. Ležel jsem na zádech a nemohl se bránit,“ uvedl Svozil. Nůž podle něj vytáhl poškozený a pak se o něj prali. „Jednou až dvakrát jsem ho bodnul,“ přiznal obžalovaný.

Jediný svědek, který by mohl soudu popsat, jak se věc odehrála, protože s poškozeným a obžalovaným celý večer popíjel nejprve víno a pak slivovici, bezdomovec Petr Žalud, údajně rozhodující část rvačky zaspal. Viděl sice, že Svozil v jednu chvíli vytáhl nůž, zbraň ale nedokázal popsat a také si údajně nevšiml, že by obžalovaný protivníka bodl.

Další svědky nelze dohledat

„Ráno jsem zjistil, že Dan nežije. Zaspal jsem to, měl jsem vypito,“ uvedl Žalud s tím, že neslyšel ani žádný výkřik, který by svědčil o zranění jeho známého. Policii v únoru vypověděl, že Svozila jako první udeřil poškozený, u soudu si už ale na podrobnosti nepamatoval.

Podle dalších svědků, jejichž výpovědi z přípravného řízení soudce většinou přečetl, protože někteří nemají trvalé bydliště a nelze je dohledat, měl Svozil mezi bezdomovci špatnou pověst, byl lakomý a kradl. Po činu z přístřešku ještě v noci odešel, policie ho však zadržela ráno opodál.

Dvakrát amnestován

Bezdomovec byl zavražděn v provizorní ubikaci poblíž pražské ulice Nad Pekařkou. Třiatřicetiletého Svozila policie zadržela opilého nedaleko místa činu.

Podle obžaloby se s obětí krátce předtím pohádal kvůli mobilnímu telefonu a poté na muže zaútočil kapesním nožem. Slováka měl šestkrát bodnout do hrudníku.

Svozil není u soudu žádným nováčkem. Devětkrát byl v minulosti odsouzen za krádež, jednou za loupež. V současné době si odpykává ve věznici Vinařice trest za podvod a k soudu ho vodí eskorta. Amnestován byl už dvakrát, jednou v roce 1998 prezidentem Václavem Havlem, podruhé letos Klausem.

V důsledku lednové amnestie odcházejícího prezidenta Václava Klause se dostalo na svobodu šest a půl tisíce vězňů, přes čtyři stovky z nich se obratem do vězení vrátily kvůli novým trestným činům. Klaus pardonoval také desetitisíce lidí s podmíněnými a alternativními tresty a zastavil stíhání v pěti stovkách případů, které se táhly déle než osm let.