Tvrdým oříškem bývají takové případy především pro soudy. Pokud se totiž poškozená žena bezprostředně po činu nenechá odborně vyšetřit a policie nezíská biologické stopy pachatele z jejího těla, spor se zpravidla dostane do stadia tvrzení proti tvrzení.

Městský soud v Praze aktuálně podobný případ řeší. Devětatřicetiletý muž z Prahy 4 čelí obžalobě z brutálního znásilnění o deset let mladší partnerky.

Podle obžaloby ji měl zbít a dokonce vyhrožovat, že vyhodí její dítě z okna, když mu nebude po vůli.

Telefonát a svědectví

Žena podle znalců prokazatelně trpí posttraumatickým stresovým syndromem a depresemi, přestože se s manželem krátce po události rozvedla a odstěhovala do jiného regionu.

Ačkoli byl muž v minulosti dvakrát soudně trestán, z toho jednou právě za znásilnění, problém je právě v tom, že k oznámení na policii se partnerka odhodlala až s časovým odstupem, kdy zajištění biologických stop nebylo možné.

Možnost prokazování snižuje zmaření biologických stop jako je sperma, poškození pochvy a podobněadvokát Pavel Rameš

Důkazem obžaloby tak zůstává někdejší telefonát na policii, v němž žena prosila o pomoc, a svědectví kamarádek, jimž se svěřovala s problémy ve vztahu.

Soudkyně Dana Pacholíková proces ve čtvrtek už poněkolikáté odročila kvůli dalším znaleckým posudkům, získat jistotu v kauze, kde pachateli hrozí až 12 let vězení, je totiž mimořádně těžké.

„Je třeba si dopředu uvědomit, že i dodatečné oznámení může být důvodné,“ říká advokát Pavel Rameš. I podle něj odstup času logicky podstatně snižuje možnost prokázání takového jednání. „Zejména mám na mysli zmaření biologických stop, jako je sperma, poškození pochvy a podobně,“ podotkl právník.

Biologické stopy neexistují

„Je nepochybné, že v důsledku tak traumatizující zkušenosti oběť může podlehnout posttraumatické stresové poruše, avšak muselo by být jednoznačně prokázáno znalecky, že tato porucha je v příčinné souvislosti s dotčeným zážitkem,“ poznamenal právník.

A v tom bývá nejčastěji problém. Citovaný případ ženy znásilněné manželem je klasickou ukázkou. Doba vzniku její poruchy sice podle znalců zapadá do období, kdy mělo k činu dojít, to však automaticky neznamená, že k psychické újmě přišla v důsledku konkrétního aktu, který je předmětem obžaloby.

Zřejmě i proto sama žalobkyně Jana Murínová s dalším znaleckým posudkem souhlasila.

Existují překážky, pro které objektivně oběť oznámení nemůže učinit, což zejména platí v případech závislosti oběti na pachateliadvokát Pavel Rameš

Na druhou stranu jsou známy případy, kdy i několik let staré znásilnění soud uznal za prokázané. Mediálně známá kauza lékaře Jaroslava Bartáka, který zneužíval své osobní asistentky, je toho dokladem.

Barták vinen, kadeřník ne

Proces odstartoval v létě 2011 exces s dívkou na Filipínách, kdy musel ve prospěch poškozené zasahovat i tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a její repatriace se řešila diplomatickou cestou. Teprve v důsledku mezinárodní aféry se policii přihlásily další bývalé asistentky Bartáka, z nichž některé vypovídaly o znásilněních starých několik let.

Jaroslav Barták u soudu.

Jaroslav Barták dostal 14 let vězení

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Senát vedený soudcem Stanislavem Králíkem letos vinu i v těchto činech uznal a s ohledem na počet trestných činů i brutalitu jejich provedení dokonce Bartákovi zvýšil trestní sazbu. Místo maximálních dvanácti nakonec dostal čtrnáct let.

Stejný soud, ovšem jiný senát vedený Bohuslavem Horkým, osvobodil v únoru vyhlášeného pražského kadeřníka Oldřicha Dobrého a jeho kamaráda Dominika Mareše obžalované ze znásilnění společné známé po divokém mejdanu.

Otázka dobrovolnosti

„Je to klasický případ, kdy musíme uplatnit zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), konstatoval tehdy Horký.

Oldřich Dobrý (vpravo) a Dominik Mareš

Oldřich Dobrý (vpravo) a Dominik Mareš

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Žena se přitom na policii přihlásila ještě týž den a soud měl k dispozici i biologické stopy pachatelů. Otázky však vyvstaly ohledně okolností případu, zejména dobrovolnosti, s níž se žena erotických hrátek ve společnosti dvou mužů zúčastnila.

„Nelze vyloučit, že existují překážky, pro které objektivně oběť oznámení nemůže učinit, což zejména platí v případech závislosti oběti na pachateli, popřípadě nemá-li možnost vůbec oznámení učinit. Je zadržována či omezována na svobodě,“ nabídl možné příklady, kdy žena může o svém znásilnění vypovídat až s významným zpožděním, Rameš.

V případě dodatečného oznámení je podle něj v první řadě znalecky zkoumána věrohodnost poškozené.