PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU:
Janoušek: Nehoda se stala jinak, než popisuje obžaloba

Proč jste "tu drobnou nehodu" neřešil?

Protože jsem měl strach, jestli to není nějaká provokace. Sice jsem odjel, ale po chvilce jsem stejně zastavil a vystoupil z auta, abych se uklidnil. Avšak záznam, který proběhl médii, ukazuje něco jiného. Posléze se zjistilo, že muž, který na něm zběsile utíká, je někdo úplně jiný než já, a obhájce mi sdělil až posléze, že se jednalo o policistu.

Počkejte, vy jste se nezabýval tím, jak ten záznam vznikl a kdo na něm je?

Ne, opravdu jsem neprověřoval, kdo to je. Dodnes nevím, jak to tehdy bylo a zda to nebylo nějak zinscenováno. Jenže takhle to běželo denně v televizi a psalo se to v novinách. Jak pak mají svědci svědčit, když šlo o vteřiny, které si nikdo přesně nepamatuje?

Lidé se ztotožní s tím, co vidí, tomu začnou věřit. Já se tomu nedivím, ale když se to týká mě, je to velmi traumatizující. Protože vím, že skutečnost byla naprosto odlišná. A nezbývá mi než věřit, že se to podaří prokázat.

Faktem ale zůstává, že jste tu ženu srazil.

Ano, ale přijmout myšlenku, že bych chtěl někomu vědomě ublížit, je něco tak neskutečného, že se z toho cítím opravdu nešťastný. Celý život sportuju, žiju v poměrně uzavřené společnosti, kde si všichni vzájemně pomáháme. Na tom je postaven princip našeho fungování. A já že bych měl být ten, kdo to porušil? To mě bolí víc než ty mediální tlaky a ztráta soukromí.

Uzavřenou společností myslíte lobbisty a vlivné podnikatele?

Mezi mými přáteli jsou samozřejmě i lobbisté a vlivní podnikatelé, stejně tak jako lékaři, učitelé, politici nebo sportovci.

Jak si vysvětlujete, že státní zastupitelství kvalifikovalo vaši nehodu jako pokus o vraždu?

Existuje mnoho lidí, kteří nejsou zrovna moji fanoušci. Od roku 1989 nikdo za dopravní nehodu tímto způsobem obžalován nebyl, z tohoto úhlu pohledu by téměř každý den na ulici proběhlo několik pokusů o vraždu, spáchaných těmi řidiči dopravních prostředků, kteří by měli dopravní nehodu.

Zaplaťpánbu, a to je nejdůležitější, ta postižená paní je zdravá, nemá žádné následky a normálně funguje. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby nějaké následky měla.

Celé si to vybavuju jako v husté mlze. Své jistě sehrála únava, stres i zdravotní potíže.

Odškodnil jste ji necelým miliónem korun. Jste s ní v kontaktu? Jak jste informován o jejím zdravotním stavu?

Vím to od advokáta. Mezi našimi advokáty, kterým děkuji, proběhla smlouva o narovnání, abych nahradil paní poškozené zdravotní a jiné újmy. Nahradil jsem také finanční ztráty zdravotní pojišťovně za lékařskou péči pro postiženou. Potom, co jsem udělal tu chybu, kterou už mi nikdo neodpáře, jsem udělal maximum pro to, abych zmírnil následky. Doufám, že se mi to snad podařilo, a využívám této příležitosti k další omluvě poškozené.

Stalo se něco divného, prohlásil jste do telefonu hned po nehodě. Dnes tvrdíte, že si nejste jist, zda nehoda nebyla do určité míry zinscenována. Proč si to myslíte?

Rozhodně se bráním tomu, abych propadl spikleneckým teoriím, kterých je kolem nás obrovské množství. Je ale fakt, že než jsem ujel asi tak zhruba dva kilometry, na místě byly nejdřív tři novinářské vozy a teprve potom policie. Jestli to někomu připadá běžné, tak mně určitě ne. Ale rozhodl jsem se, že se budu věnovat zejména tomu, abych vysvětlil soudu i veřejnosti, že nejsem ten, který by někomu vědomě ublížil. A to důrazně odmítám, protože nic takového jsem neudělal.

Na televizních záběrech je znát, že jste byl, lidově řečeno, mimo. Vybavujete si vlastně zřetelně, co se stalo?

Celé si to vybavuju jako v husté mlze. Své jistě sehrála únava, stres i zdravotní potíže.

Letos v únoru jste podstoupil operaci hlavy. Co říkáte na spekulace, že zákrok byl načasovaný?

Kdybych byl v nějaké lokální nemocnici nebo v nemocnici mimo republiku, dovedu si podobné spekulace vysvětlit. Ale já byl na nejlepší neurologické klinice v zemi, v Ústřední vojenské nemocnici.

Za těchto okolností mě snad může někdo jen těžko podezírat z nějakého ohýbání reality. Podobné výroky může říct jen ten, kdo to neprožil. Byl jsem dva dny v ohrožení života, což stojí i ve všech lékařských zprávách. Naštěstí je to zdokumentováno. Připadá mi ale hrozné, že se musí obhajovat i nemocnice, která někomu zachrání život.

Někdo zpochybnil práci Ústřední vojenské nemocnice?

Nezpochybnil, ale v bulváru proběhly spekulace na téma, jak to vlastně skutečně bylo. Panu redaktorovi, co si toto vymyslel, bych přál, aby si nechal vyndat kus lebky a udělat šedesát stehů na hlavě. To fakt není příjemný zážitek. Myslím si, že nikdo neví, co člověk musí podstoupit, aby podobný zákrok vydržel.

Co bylo konkrétně důvodem vaší operace hlavy?

Vyšlo najevo, že jsem měl v hlavě starý hematom. Kolikrát jsem si neuměl vysvětlit změny stavu svých nálad, myslel jsem si, že to je přetížeností nebo tlakem, který na mě byl vyvíjen. Že za tím byly zdravotní důvody, nikdo nemohl tušit. A ukázalo se to, až když to se mnou v uvozovkách šlehlo.

Kdyby operace neproběhla rychle a kdybych nebyl v tak dobrých rukách, za což bych chtěl ještě jednou lékařům poděkovat, tak bych tady s vámi dnes tento rozhovor nedělal.

Pociťujete následky zranění i dnes?

Musím opatrně, protože mě bolívá hlava a někdy se mi motá, což je po tak velkém zásahu normální. Neměl bych se extrémně fyzicky ani psychicky přetěžovat, což je s vyhlídkou na to, co mě v nejbližších měsících čeká, dost těžké. Dodržuji ale pravidelné lékařské kontroly a snažím se chovat tak, jak mi doporučili lékaři.

Říkalo se, že za vašimi výkyvy nálad stál i alkohol.

Ve chvíli, kdy míra stresu překročí únosnou míru, člověk přirozeně hledá chvíle, kdy na to nebude muset myslet. Já tyto problémy řešil někdy sportem, někdy zvýšenou mírou pití alkoholu. Posléze si ale člověk uvědomí, že tím se problém spíš umocní, než vyřeší. Že je to krátkodobé řešení. Teď už to tak nedělám. Zejména po té operaci, která pro mě byla dost velkým vykřičníkem, abych si uvědomil, že musím spěchat pomalu.

Nemám žádné důkazy, ale mohu se domnívat, že jedním z důvodů mé medializace mohlo být i odvedení pozornosti od jiných, závažnějších kauz.

Stal se z vás abstinent?

Letos nepiju, protože musím mít čistou hlavu.

V čem se vám ještě za poslední rok změnil život?

Ve všem. Nevím, jestli je to tou nehodou, nebo i společenskou náladou, která je taková, jaká je. Mí vrstevníci a mí přátelé jsme byli poměrně družná, veselá společnost. A dnes se musíme rozmýšlet, s kým kam můžeme jít. Protože když někdo zastává veřejnou funkci nebo je mediálně známý a je viděn se mnou nebo s někým podobným, nese to s sebou ohromné množství spekulací.

Člověk se ocitá pod permanentním hodnocením, co vlastně může a nemůže. A nikdo se neptá, zda se nebavíte jen o rodině a sportu. Takže musím být obezřetnější a opatrnější. Daleko víc vážím svá slova. Nikdy jsem tomu nevěřil, dokud se to týkalo druhých. Ale na vlastní kůži jsem zažil, že překroutit se dá cokoli.

Jistě. Ale na druhou stranu je běžné, že vlivní lidé jsou sledováni poněkud bedlivěji.

Víte, já mám pocit, že je daleko jednodušší bořit než stavět, jak materiálně, tak v mezilidských vztazích. Teď je móda žehrat, že je vše špatně, že když se někdo s někým schází, už má v hlavě lumpárnu. Je to hon na čarodějnice ve všech sférách. Myslím, že to cítí každý. V naší zemi se zkrátka nedaří, a tak je normální útočit na ty, co jsou považováni za bohaté a úspěšné, nebo dokonce za kmotry.

Veřejnému mínění se člověk jen velmi těžko brání. Nemám žádné důkazy, ale mohu se domnívat, že jedním z důvodů mé medializace mohlo být i odvedení pozornosti od jiných, závažnějších kauz. Moudrý čtenář si jistě vyvodí, že přístup k mému případu bezpochyby běžný není.