V dovolání k Nejvyššímu soudu devatenáctiletý Šedivý tvrdil, že vraždu neplánoval, šlo prý o zkrat ovlivněný těžkou opilostí a dlouhodobě potlačovaným vztekem. Se dvěma mladistvými komplici prý chtěl původně jen zbourat chatku bezdomovců, kteří v okolí dělali nepořádek. Zdůraznil svůj dosavadní bezúhonný život a požadoval mírnější trest pod hranicí zákonné sazby.

"Senát Nejvyššího soudu se s jeho námitkami neztotožnil a dovolání odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než uvádí trestní řád. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je konečné a nelze se proti němu odvolat," uvedl Knötig. Teoreticky připadá v úvahu ústavní stížnost, ale Šedivý by musel argumentovat porušením základních práv.

Vražda se stala v lesním porostu u železniční tratě mezi Malešickou a Habrovou ulicí. Skupina mladíků zaútočila na chatku. Její obyvatelka se dala na útěk. Šedivý ji nejprve zasáhl kamenem do hlavy, poté ji asi čtvrt kilometru pronásledoval. Útok na ženu postupně nabíral na intenzitě. Nejprve ji bil cihlou do hlavy, poté kopl do obličeje. Když upadla na záda, začal jí skákat po hlavě a po těle.

Nakonec jí vystřelovacím nožem způsobil mnoho zranění po celém těle. Žena vykrvácela. Její smrt by vzhledem k řadě otevřených poraněních hlavy a trupu neodvrátila ani včasná lékařská pomoc. Dva mladiství komplicové dostali pouze podmíněné tresty za výtržnictví. Dovolání k Nejvyššímu soudu nepodali.