Článek
Jako šéf špitálu nařídil nasadit privátní botičku vozidlu stojícímu na parkovacím místě, které bylo údajně vyhrazené pro něj, a řidiče automobilu Vlastimila Řehoře, který do nemocnice přijel s nemocným dítětem, nechal odjet až po zaplacení několikasetkorunové pokuty za špatné parkování.
Podle žalobce neměl Mach parkovací místo označeno jako vyhrazené v souladu se zákonem, tedy příslušnou dopravní značkou, o jejímž umístění by rozhodl dopravně správní orgán ve schvalovacím řízení. „Poškozenému nejprve bránil ve výjezdu svým vozidlem a poté dal pokyn zaměstnanci nemocnice, aby mu nasadil botičku, přičemž toto je oprávněná učinit pouze státní nebo obecní policie,“ prohlásil státní zástupce Robert Merkun s tím, že Řehoř mohl odjet až po uhrazení částky pět set korun za špatné parkování.
Vyhrazené parkoviště nebylo schválené
Soudce upozornil na to, že po formální stránce byla skutková podstata trestných činů naplněna, ale stupeň společenské škodlivosti nedosahuje takové výše, aby byl obžalovaný trestně odpovědný. „Šlo o výjimečný exces z dosud řádného života,“ uvedl soudce na adresu Macha s tím, že jeho jednání by mohlo být posouzeno jako přestupky proti pořádku, a proto případ postoupil k projednání místně příslušnému úřadu.
Soudce jasně řekl, že Mach nebyl oprávněn poškozeného pokutovat a zajišťovat jeho vozidlo botičkou. „To přísluší pouze Policii České republiky nebo městským strážníkům. Navíc poškozený odstavil automobil na místě, které nebylo řádným způsobem označené jako vyhrazené, tudíž se ani žádného špatného parkování nedopustil,“ podotkl Patzenhauer.
Řehořova šestiletého syna poslala tehdy do Privamedu na rentgenové vyšetření dětská lékařka. Chlapce totiž už několik týdnů trápila vysoká horečka, která neustupovala, a nebylo jasné, co ji způsobuje. „Auto jsem nechal stát u zdi mezi auty na místě, které bylo označeno dopravní značkou parkoviště. Když jsem se vrátil k vozu, stál před ním terénní bavorák. Neměl jsem šanci vyjet,“ líčil u soudu Řehoř. Od zaměstnanců špitálu se dozvěděl, že BMW X5 patří nejvyššímu šéfovi.
„Až v tu chvíli jsem si všiml, že na zdi je pověšený štítek s espézetkou. Ředitele jsem zastihl v lékárně v přízemí. Požádal jsem ho, jestli by mohl se svým autem uhnout a já mohl co nejrychleji odjet domů. Vysvětloval jsem, že synovi není dobře. Na to mi odpověděl, že ho to vůbec nezajímá, otočil se zády a odešel,“ líčil Řehoř.
Zaplatil 500 korun
Ten pak dal na radu přítomného lékárníka, aby za Machem ještě jednou šel a zkusil se s ním domluvit. „Vzal jsem syna za ruku a vyjeli jsme do čtvrtého patra. Ředitele jsme zastihli na chodbě. Omluvil jsem se, že jsem si té cedulky s espézetkou na zdi nevšiml a že to můžeme vyřešit jako normální lidé. On mi na to řekl, že se o tom můžeme bavit, když zaplatím pět set korun za špatné parkování. A ještě dodal, ať sebou hodím, nebo tam budu mít botičku,“ pokračoval Řehoř.
Protože podle svých slov neměl jinou šanci a strachoval se o zdraví syna, zaplatil v nemocniční pokladně požadovaných 500 korun. „Venku mi zrovna nasazovali botičku. Za chvíli přišel ředitel, kterému jsem ukázal stvrzenku o zaplacení. Sedl do auta a popojel mi, abych se dostal pryč,“ prohlásil dále Řehoř.
Mach se u soudu hájil tím, že nešlo o pokutu, ale o finanční náhradu za ztrátu času a projetý benzín spojený s hledáním náhradního parkování. „Když jsem nemohl zaparkovat na svém místě, tak jsem hledal místo jinde. Protože nikde nic volného nebylo, vrátil jsem se zpět a zaparkoval tak, jak jsem zaparkoval. Tu částku pět set korun jsme vyčíslili,“ vysvětloval před soudem Mach.
Dále uvedl, že Řehoře upozornil, aby posečkal do příjezdu policie. „Nabídl jsem mu, že pokud do toho nebudeme zatahovat policii, tak budu chtít zaplatit finanční náhradu. Vypočetl jsem částku 500 korun, načež on začal smlouvat o ceně s tím, že tolik peněz u sebe nemá. Poslal jsem ho do bankomatu. Za několik minut mi volala pokladní, že zaplatil,“ popsal svoji verzi ředitel nemocnice.
Na závěr upozornil na to, že těch pět set korun nechal zanést do účetnictví společnosti, která z toho zaplatila devatenáctiprocentní daň ve prospěch státu.