Vrchní soud vycházel z toho, že Bílý vraždu spáchal velmi brutálním způsobem. Odvolací senát přihlédl rovněž k tomu, že Bílý je nenapravitelným recidivistou, protože za svůj šestačtyřicetiletý život byl už patnáctkrát soudně trestán, z toho pěti kriminálních činů se dopustil po vraždě Bienertových.

Proti dnešnímu verdiktu již není možné odvolání, ale pouze tzv. dovolání k Nejvyššímu soudu.

Bratři Bienertovi a jejich sestra Alžběta byli sudetští Němci, kteří se narodili ve Šluknově. Po válce mohli zůstat pouze František a Alžběta. Do odsunu zařazený Eduard však z transportu utekl a 20 let se skrýval na půdě jejich rodinného domu. V polovině 60. let ho objevili hasiči, kteří likvidovali požár sousedního domu, a Eduard mohl zůstat.

Převratové svědectví

Podle pravomocného verdiktu si žili klidně až do noci na neděli 16. září 1990, kdy Bílý oba bratry surově zavraždil. Podle prvoinstančního Krajského soudu v Ústí nad Labem Eduardovi (1909), který zemřel cestou do nemocnice, zasadil tři rány kladivem. Jeho o dva roky mladšího bratra Františka pak na místě ubil 11 údery. Oběti našli hasiči, kteří přijeli kvůli požáru domu Bienertových.

Bílý byl obžalovaný z dvojnásobné vraždy už v roce 1991, ale později byl odsouzen jen za porušování domovní svobody a pokus krádeže. Zvrat v procesu přišel až po svědectví jeho bývalé družky, který se odstěhovala do Německa. Žena totiž nejprve svědčila v jeho prospěch, ale později se ho již prý nemusela bát, a proto obrátila.