Článek
„Nejsem a nemohu být vinen,“ odmítl žalobu Chmiel. Ve své výpovědi opakoval, že pouze postupoval podle pokynů ministerstva zahraničních věcí. Neměl prý důvod si myslet, že by mohl nastat problém. Uvedl, že to nebyl on, kdo projekt připravil, kdo ho rozdělil na několik částí. Nijak se podle svých slov nepodílel na výběru firem, které zpracovaly studie.
Návrh smluv se zpracovateli studií prý podepsal až po opakovaném ujištění, že je vše v pořádku. Pokyny ministerstva pak údajně plnil i při realizaci projektu. „To nebyly mé projekty, to byly projekty Prahy,“ řekl soudu exministr.
Upozornil prý ústředí na nedostatky smluv, ale přišla mu odpověď, že je vše v pořádku. Za veškerá pochybení tak podle něho nese odpovědnost odbor dvoustranných ekonomických vztahů ministerstva, což prý potvrdila i generální inspekce úřadu.
Studie se týkala cestovního ruchu
Chmiel se podle žaloby trestné činnosti dopustil v souvislosti s projektem ministerstva zahraničních věcí na informační kampaně v Tichomoří. Projekt vyčíslený na zhruba dva milióny korun údajně rozdělil na pět dílčích částí, čímž porušil zákon o veřejných zakázkách a další předpisy. Podle obžaloby tak činil proto, aby nemuselo být vypsáno výběrové řízení a aby nemusel předkládat ke schválení rozhodnutí o vybrání jedné z firem.
V roce 2008 pak údajně zadal třem předem zvoleným firmám vypracování studií týkajících se zámoří a cestovního ruchu, které ale nesouvisely se zadáním schváleného projektu a navíc v rozporu se zadáním žádným způsobem nepropagovaly české společnosti v zahraničí. Firmy za studie přitom dostaly téměř 1,5 miliónu korun.
Post velvyslance v Austrálii zastával Chmiel od ledna 2008 do konce roku 2009, kdy se stal ministrem ve vládě Jana Fischera. Kvůli působení v úřednické vládě vystoupil z ODS, kam se ale později vrátil. O pozastavení svého členství ve straně následně požádal ještě před zahájením trestního stíhání, prý z osobních důvodů.