Ve středu ho tam poslal Krajský soud v Plzni. Prokázal mu pět případů zfalšovaných směnek v hodnotě od desítek tisíc korun až po 15 miliónů. Šnajdr se vyhlášení rozsudku nezúčastnil, svoji vinu od začátku trestního řízení popíral.

„Věděl o tom, že všechny dokumenty, které použil  k osvědčení o založení vztahu dlužník - věřitel, jsou padělané a neodpovídají realitě,“ uvedl předseda senátu Milan Štejr a dodal, že  Šnajdr měl s každým z poškozených buď nějaký spor nebo nevyrovnané účty.

K zabavení majetku nepravých dlužníků naštěstí nedošlo, jeden z nich se totiž pustil do pátrání na vlastní pěst a podařilo se mu shromáždit důkazy o podvodu, které pak předložil policii a soudům. Ty rychle chybu napravily a exekuční příkazy zrušily.

Jedna z obětí podvod odhalila

Přijít věci na kloub se podařilo třiašedesátiletému Liboru Chocovi, kterého začátkem února 2010 překvapilo, když mu soud nechal zablokovat účty v bance kvůli údajnému 15miliónovému dluhu.

„Byl to pro mě šok. Nikomu jsem nic nedlužil. V bance jsem se dozvěděl, že se jedná o exekuční opatření na základě rozhodnutí soudu. V rozsudku bylo napsáno, že mě rozhodčí soud v Londýně v roce 2004 odsoudil k zaplacení částky patnáct miliónů korun včetně soudních poplatků za nezaplacení směnky, kterou jsem údajně podepsal americkému státnímu občanovi Milanu Wotavovi v roce 2000,“ vzpomínal Choc. „S touto směnkou jsem měl podepsat i rozhodčí doložku, která opravňovala držitele směnky obrátit se v případě jejího nezaplacení na rozhodčí soud,“ dodal s tím, že začal okamžitě zjišťovat, kdo za tím vězí.

Nejprve zjistil, že směnku od Wotavy koupila devadesátiletá občanka žijící ve Kdyni na Domažlicku. „Její jméno se shodovalo se jménem Šnajdrovy babičky. To už jsem pomalu začínal chápat, která bije. Šnajdr mi totiž dlužil peníze. Měl jsem podezření, že můj podpis na směnce a rozhodčí doložce použil z jiného dokumentu, který jsem mu kdysi podepsal. Podal jsem proto na něho trestní oznámení,“ pokračoval Choc.

Kriminalisté později přes Interpol a FBI zjistili, že žádný Milan Wotava neexistuje a že rozhodčí nález společnosti Xl Building Company Limited rozhodce Rainharda Grundmanna je také falešný. Podvrhem byl i notářský zápis o převodu směnky z Wotavy na Šnajdrovu babičku.

Šnajdr pak postoupil falešnou pohledávku pražské firmě barra.cz, která začala peníze vymáhat. Její prokurista se obrátil na civilní soud, aby na základě těchto předložených dokladů rozhodl o exekuci. To se také stalo, aniž by si soud pravost dokumentů ověřil. Chybné rozhodnutí soudní úřednice později napravil přímo soudce, který ho zrušil s tím, že bylo vydané v rozporu se zákonem.

Podobně Šnajdr postupoval i v dalších případech. Rozsudek není pravomocný, státní zástupkyně si ponechala lhůtu pro případné odvolání.