Článek
Šefčík své dovolání postavil na tvrzení, že se nepodařilo prokázat, jak se vlastně celá událost stala. „Zpochybnil věrohodnost výpovědí spoluobviněného. V tomto směru poukázal na tvrzení spoluobviněného, že došlo k dramatickému uškrcení poškozené, přičemž však této skutečnosti neodpovídala poloha nalezené zesnulé, která měla podle něj ukazovat na klidnou smrt,“ prohlásil mluvčí soudu Petr Knötig.
Dvojice dvaasedmdesátiletou důchodkyni zavraždila ve spánku a z jejího bytu si vnuk odnesl zlatý prsten a řetízek, který následující den prodal za 3 120 korun ve zlatnictví. Zálusk měl ale na větší sousto - dědictví a byt, i proto svému kumpánovi slíbil za pomoc 100 tisíc korun.
Tělo zavražděné se našlo až několik dnů po činu, a protože nebylo na první pohled patrné, že by žena zemřela násilnou smrtí, nekonala se pitva. Jako vraždu začali případ policisté vyšetřovat až poté, co se Novák opil a se vším se svěřil své matce, která si jeho výpověď nahrála a předala kriminalistům.