Článek
Paní Iveta J. (39) přitom už docela dobře zná poměry, které panují v kriminálech. Seděla za krádeže, podvod, násilnou trestnou činnost a také týrání svěřené osoby. Za to dokonce dostala dva roky nepodmíněně poté, co měla týrat další svoji nyní již desetiletou dceru, která už je v dětském domově. Proti trestu se sice odvolávala, nicméně v květnu se dověděla, že její odvolání bylo zamítnuto a do vězení musí.
A to byl také podle obžaloby i soudních znalců z oboru psychiatrie a psychologie jeden z možných důvodů, proč na nejmladšího synka zaútočila. Žena dokonce sama podle znalkyně z oboru psychologie Marty Skulové vypověděla, že nechtěla o Jeníčka přijít, nicméně považovala situaci s nástupem trestu za neřešitelnou. Ovšem chlapce, který měl skončit v kojeneckém ústavu, se nechtěla vzdát. A možná i proto s ním „bouchla či ho upustila na zem“, jak uvedla při prvních výsleších.
U krajského soudu v Brně však obžalovaná, která netrpí žádnou duševní poruchou a dokonce ani závislostí na alkoholu, už mluvila zcela jinak. Uváděla, že naopak Jeníček byl její jedinou jistotou. „Věděla jsem, že když si požádám, tak si budu moci vzít Jeníčka při nástupu trestu do Světlé nad Sázavou, kde by mohl být se mnou. V tu dobu by se už vrátil z výkonu trestu manžel, který by se pak mohl starat o Kubíka (4), a popřípadě by mu pomohl můj nyní již dospělý syn, kterého mám z prvního manželství,“ tvrdila žena.
Nebylo však jasné, jestli takové plány jsou jen její představy či lži, nebo už jasná a rozhodnutá realita. Podle znalců totiž ani není příliš pravděpodobné, že by měla takové opilecké „okno“, aby si nic nepamatovala, jak nyní tvrdí.
Nevím, proč se to stalo, snad to bylo tím sluncem, nebo čepovaným pivem. Já Jeníčka měla nejraději ze všeho.
Jak uvedl jeden z lékařů, který pitvu a posudky vypracovával, její opilost byla pouze středně těžká, kolem 1,5 promile, a dá se jen stěží předpokládat ztráta paměti vlivem pití zvláště u člověka, který je na alkohol v podstatě zvyklý, byť na něm ještě není závislý.
Podle znalců žena musela silně udeřit hlavičkou dítěte o zem nebo o jinou tvrdou podložku. „Mechanismus zranění rozhodně neodpovídá tomu, že by jí dítě pouze upadlo ve chvíli, kdy jej držela na rameni,“ uvedl lékař Martin Šindelář.
Při včasné pomoci mohl přežít
Chlapeček byl sice velmi vážně zraněn a zemřel zčásti na vnitřní krvácení včetně udušení vlastní krví, nicméně při včasné pomoci by podle znalců mohl přežít. V pět ráno, když matka zjistila, že její syn je mrtvý, však už bylo na záchranu pozdě.
K tragédii došlo poté, co prý s dětmi prožila krásný den, během kterého však pila alkohol. „Nechtěla jsem si vylít hlavu a opít se jak prase. Nevím, proč se to stalo, snad to bylo tím sluncem, nebo čepovaným pivem. Já Jeníčka měla nejraději ze všeho,“ uvedla na svoji obhajobu žena, která nebohého kojence uložila ke spaní společně se starším synem a pak si k oběma lehla sama.