Před soudem se přetřásaly posudky, které Václav Sankot (67) a jeho kolega Jan Otýs (74) vypracovali pro soukromé společnosti podnikatele Jaroslava Scharfa. Podle spisu v nich potvrzovali, že pod pozemky patřící do majetku těchto firem jsou ložiska nerostných surovin za stamilióny korun, přičemž podle revizního znaleckého posudku se jejich reálná hodnota měla pohybovat jen v řádech statisíců maximálně miliónů.

„Ložisko suroviny sice na daném pozemku existovalo, ale ve zcela jiné kvantitě i kvalitě,“ upozorňovala obžaloba.

Posudky byly vystaveny pod hlavičkou znaleckého ústavu SRM Consult Plzeň s. r. o., kde v té době působil jako šéf Sankot, který s Otýsem spolupracoval. Posudky sloužily pro účely vkladových řízení při zakládání nových obchodních společností, navyšování základních kapitálů společností a pro účely jejich prodeje. Týkaly se především oceňování pozemků, pod kterými se nacházela ložiska surovin potřebných pro výrobu cihel.

Například základní kapitál firmy Cihelny Kryry a. s. odhadli obžalovaní znalci s přihlédnutím právě na posudky o zásobách cihlářské hlíny a písků na částku bezmála tři čtvrtě miliardy korun, přičemž skutečná hodnota podle revizního znalce měla být jen 18 miliónů korun.

Posudek byl vypočítán podle jiného vzorečku

Soud se tak musel vypořádat především s protichůdnými znaleckými posudky a říci, který z nich je tedy správný. „V průběhu dokazování jsme zjistili, že každý ze znalců měl jiné zadání a použil jinou metodiku, která není jednotně daná. Proto také oba došli ke zcela odlišným číslům,“ vysvětlil soudce.

Zatímco obžalovaný Otýs, kterého Sankot pověřil určením hodnoty ložiska suroviny pod zemí, použil k výpočtu triviální matematický vzoreček s minimem vstupních údajů, revizní znalec znaleckého ústavu při Vysoké škole báňské zahrnul do svého posudku také náklady spojené s dobýváním suroviny a následnou rentabilitu těžby.

„Samozřejmě že se nám jeví správnější posudek znaleckého ústavu, který zohledňuje i ekonomické aspekty. Nicméně obžalovaný Otýs měl za úkol vyčíslit peněžně hodnotu ložiska a použil k tomu metodu, která už je sice dávno překonána, ale stále přípustná,“ konstatoval Valový s tím, že soud tak mohl těžko prokázat, že by Otýs zcela vědomě a úmyslně podal nepravdivý znalecký posudek.

„Navíc nemáme sebemenší důkaz o tom, že by byli oba obžalovaní znalci podplaceni, aby do posudků uváděli nepravdivé údaje,“ uzavřel soudce.