Spejbla a Hurvínka vyřezali ve dvacátých letech loňského století řezbáři Karel a Gustav Noskovi na návrh Josefa Skupy, který byl zakladatelem divadla. Vedení scény se později s jeho souhlasem ujal Miloš Kirschner, který loutky přivedl na vrchol slávy. Napsal pro ně mnoho her, pozměnil vzhled postaviček a propůjčil jim známé hlasy.

V roce 1994 si v souvislosti s autorskými právy zaregistroval dvě ochranné známky. Právě ty se staly po jeho smrti předmětem soudního sporu mezi vdovou po Kirschnerovi Štáchovou a plzeňským ústavem, který se stal nositelem dědických práv po Skupovi. Dědička po zakladateli divadla totiž zemřela právě v tomto sociálním zařízení.

Právní zástupkyně plzeňské strany Elena Hornová nyní tvrdí, že Skupa vytvořil podobu obou loutek a vymyslel jim jména, a ústav je proto dědicem absolutních autorských práv. Registrace ochranných známek je proto neplatná. Zároveň požaduje, aby divadlo plzeňským platilo ročně paušálně zhruba 700 tisíc korun, k tomu 30 procent ze všech tržeb.

První soud dal Štáchové za pravdu

Podle dřívějšího tvrzení Štáchové chce ústav divadlo úkolovat i umělecky. Protistrana naopak míní, že dědici po Skupovi nemají nárok na autorská práva. Výtvarnou podobu loutkám prý vdechli až řezbáři Noskovi, a se Skupovým návrhem se příliš neshodovala. Jména pak vymyslel Skupův přítel Karel Koval. Štáchová navíc argumentovala tím, že by požadavky ústavu přivedly divadlo na dno.

Zatímco prvoinstanční soud dal Štáchové za pravdu, pondělní rozhodnutí bylo spíše ve prospěch ústavu. Je prý totiž třeba vyslechnout ty svědky, které právní zástupkyně plzeňské strany navrhla, tedy Skupovy současníky a kolegy. Jde o Radka Hakena, který kdysi loutky upravoval, kolegu z plzeňského působiště Lubora Zahrádku a někdejšího pražského dramaturga Skupova divadla J. A. Novotného.

"Nepochybně měl dobré informace o tom, co bylo dílem Skupovým, a co bylo dílem někoho jiného," uvedla k němu Hornová.