Článek
Neštěstí se stalo v polovině srpna 2010 krátce po poledni. Rodiče nechali svého malého synka běhat po pozemku nezkolaudované stavby rodinného domku poblíž Prahy bez dozoru, ačkoli oba věděli, že se zde nachází jímka krytá jen plastovým, nijak nezabezpečeným poklopem. Chlapec při hře víko nadzvedl a spadl do jímky, kde utonul.
Otec s matkou v dovolání tvrdili, že nijak nezanedbali své rodičovské povinnosti, protože jim nebezpečí nebylo známo. „Byli sami, stejně jako všichni, kdo se na pozemku pohybovali v ohrožení života a zdraví. Podzemní dešťovou nádrž v takovém provedení a za takových podmínek, jak ji předal stavitel, tedy bez jakékoliv informace o ní a o její nebezpečnosti, navíc opatřenou víkem, jež není tzv. zátěžové, označili za smrtonosnou past, která mohla udeřit kdykoli dříve,“ uvedl jejich advokát.
Podle rodičů bylo dítě vyspělé a mohlo si hrát bez dozoru
Rodiče se v dovolání ještě dušovali, že když zrovna neměli dítě přímo na očích, alespoň ho slyšeli, jejich syn byl prý natolik mentálně a fyzicky vyspělý, aby si mohl hrát na oploceném pozemku po krátkou dobu i bez dozoru.
„Obžaloba zjevně odhlížela od jakékoliv zkušenosti s výchovou dětí, pokud přehlédla, že čtyřletý chlapec se projevuje a vystupuje jako člověk, který vyžaduje, aby byl respektován a byla mu umožněna přiměřená míra pohybu,“ tvrdili v dovolání s tím, že na úmrtí se navíc podíleli i záchranáři svým pozdním příjezdem na místo a nedostatečnou péčí, a tvrdili, že za smrt by měli nést odpovědnost hlavně stavaři.
Hledat ho začali až v době, kdy již u chlapce zjevně došlo prakticky k vymizení životních funkcí.
Senát NS v čele s Eduardem Teschlerem ale jejich námitky smetl rezolutně ze stolu.
„Nevěnovali krajně nebezpečnému počínání syna žádnou pozornost a hledat ho začali až v době, kdy již u chlapce zjevně došlo prakticky k vymizení životních funkcí, které se podařilo pouze dočasně obnovit pomocí medikamentů a nepřímé srdeční masáže, tzn. ve vodě musel tonout podle vyjádření znalce minimálně pět minut, jednalo se o pochybení, které by i při spoluzavinění jiných osob nebo působení dalších okolností nepochybně bylo příčinou, a to dostatečně významnou, bez níž by škodlivý následek nebyl nastal,“ odůvodnil zamítavé stanovisko senát.