Během dnešního jednání tento nenápadný, drobný muž vůbec nezvedl oči nepřítomně upřené na sepnuté ruce, nenašel ani odvahu pohlédnout na hlasitě plačící ženy v soudní síni.

Rozsudek zatím není pravomocný, protože si obě strany nechaly lhůtu na rozmyšlenou.

Předsedkyně senátu Věra Benešová při zdůvodnění rozsudku uvedla několik polehčujících okolností. Čin sám oznámil na policii, projevil lítost a v práci i sousedé ho dobře hodnotí. Neuvěřila však tvrzení, že Eichler svého soka nechtěl zabít, protože střílel na životně důležité orgány.

Oběť ho prý provokovala

Eichler, pracující jako hasič, zabíjel v lednu loňského roku. Několikrát vystřelil na nového přítele své manželky, která od něj a jejich společného dvanáctiletého syna odešla. To Eichler těžce nesl a muže zasáhl do zad, břicha, hrudníku a hlavy. Před soudem se hájil tím, že ho sok provokoval tak dlouho, až se neovládl.

Znalci doložili, že Eichler byl při činu plně příčetný, zároveň zdůraznili, že je emočně nestabilní s přehnanými afekty.

Zamítnutá milost

Soud kromě jiného vyslechl i magnetofonovou nahrávku, na níž Eichler policii oznamuje, že zastřelil člověka. Plačtivým hlasem na ní několikrát opakoval, že ho nechtěl zabít. Na výzvu policisty z operačního střediska, aby zašel na nejbližší policejní stanici, Eichler několikrát zlomeným hlasem řekl, že se nejdříve musí jít rozloučit se svým synem. Po krátkém čase skutečně dorazil na policii.

Rodiče odsouzeného požádali pro svého syna o milost. Ta jim však byla prezidentskou kanceláří zamítnuta.