Obžalovaná, které hrozil až výjimečný trest, tvrdila, že se na skutek nepamatuje, měla ale prý strach, aby její bývalý druh dceři neublížil.

K činu se žena odhodlala poté, co měla dceru svěřovat jejímu otci na soudem určené povinné návštěvy. Předtím pustila v bytě plyn, sobě i dceři dala řadu léků. Napsala také dopis na rozloučenou a závěť. Když si muž pro dítě šel, bývalá přítelkyně mu nebrala telefon a na bouchání na dveře bytu nereagovala. Když z bytu ucítil plyn, zavolal policii a hasiče.

Policie po svém příjezdu uzavřela hlavní přívod plynu v domě, přivolala také hasiče, kteří se snažili otevřít dveře a dostat se do bytu také přes sousední balkon. Žena ale mezitím skočila. Dopadla na záda na betonový žlab vedle domu. Utrpěla těžké poranění páteře, hrudníku a zad, zlomeniny žeber, klíčních kostí, zhmoždění plic a v těžkém šokovém stavu byla v bezprostředním ohrožení života.

Žena se už od roku 1994 léčila s psychickými problémy. „Obviněná takto jednala ve snaze pomstít se bývalému příteli a otci nezletilé tím, aby měl jednak výčitky svědomí za to, co spáchala, a jednak, že by již nikdy neměl svoji dceru a nemusela mu ji tak předávat v rámci soudem povoleného styku,“ tvrdila obžaloba, se kterou se soud ztotožnil.

Sama žena si rozsudek nevyslechla, požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti.

Dříve ale vypověděla, že byla obětí domácího násilí. To řekla soudu i její známá, která uvedla, že otec dívky svou přítelkyni opakovaně škrtil a bil, prý se často přeli i o peníze. Hádali se prý také proto, že otec trval na přítomnosti dcery na každotýdenních náboženských setkáních, kterých se sám účastnil. Když spolu žili v Praze, byl muž vykázaný ze společného bytu, poté se od něj žena odstěhovala z Prahy do Děčína.