V dovolání obhajoba tvrdila, že proti Boháčkovi neexistují žádné přímé důkazy. Dovolání zpochybnilo také výsledky znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Podle obhajoby měl být Boháček potrestán pouze za účastenství na trestném činu zabití, nikoliv za vraždu. Soudy prý zcela opomenuly, že na místě činu byl také vnuk oběti.

Nejvyšší soud obsáhlým usnesením potvrdil verdikt Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze. Boháčkova vina je prý bezpečně a spolehlivě prokázaná. "Obviněný byl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a toto jednání ovládat. Rozpoznávací a ovládací schopnosti lze hodnotit jako plně zachovalé," stojí v usnesení Nejvyššího soudu.

Zabil ji ve vzteku

Ženino značně rozložené tělo našel druhý den po vraždě její syn. U tří prvních výslechů na policii Boháček přiznal, že ženu zabil sám. Devětasedmdesátiletá žena jej nedlouho předtím vykázala z bytu, který předtím obýval s ní a jejím vnukem. V den vraždy údajně Boháček s partnerem popíjeli víno. Když jim večer začala žena nadávat, Boháček ji ve vzteku zabil. Před plzeňským krajským soudem však již Boháček za vraha označil ženina vnuka. Uvedl, že vinu vzal původně na sebe, protože chránil svého partnera. Soud mu ale neuvěřil.

Podle znalců byla zejména první rána vedena velkou silou - probodla hrudní kost a poškodila hrudní srdečnici. Žena vykrvácela. Při uložení trestu přitížil Boháčkovi také bezcitný způsob likvidace těla. Louh po několikahodinovém působení zasáhl 80 procent povrchu těla, částečně zkapalněl tkáně, orgány i některé kosti.

Boháček se z Ostravy do Klatov přistěhoval na podzim 2009 za přítelem, s nímž udržoval homosexuální vztah. Oba byli bez práce, peníze na nájem a další útraty dostával Boháček od své matky, také si půjčil v bance. Oba mladí muži měli psychické problémy, brali léky a pili alkohol. Ženin vnuk se v době soudního procesu léčil na psychiatrii a okolnosti činu nijak neosvětlil.