Takové poznatky má zkušený policista Bohumil Čáp z odboru vzdělávání policejního prezidia, který dlouhé roky vedl fyzické testy policistů a nyní připravuje jejich metodiku. „Jednoznačně byly vždycky lepší ti starší. Jednak jsou zvyklí na tvrdší prověrky z minulých let, navíc to jsou lidé, kteří byli na vojně a naučili se tam vztahu k fyzické přípravě a také mají určitou zodpovědnost k sobě samým. Mladí v tom pokulhávají,“ podotkl Čáp.

V době před platností nového zákona o služebním poměru (účinný od ledna 2007) museli v rámci vstupních fyzických testů i při každoročním přezkoušení absolvovat mimo jiné právě plavecké zkoušky, s čímž měla řada z nich problémy. Proto byla tehdy úspěšnost zvládnutí testů asi 80 procent. „Jakmile se vyhodilo plavání, přestali mít policisté problém,“ konstatoval Čáp.

Ulice vs. kancelář

V devadesátých letech a na počátku tisíciletí se náročnost fyzických zkoušek policistů odvíjela od jejich věku, na ty mladší byly přísnější nároky než na ty starší. Kondiční testy museli všichni dělat každý rok. Nyní policisté podstupují fyzické testy podle toho, kdo na jakém místě pracuje.

Byli rozděleni do čtyř skupin – od příslušníků zásahovek a speciálních jednotek (1. skupina) přes policisty pracující na ulici a honící zločince (2. skupina), detektivy a vyšetřovatele (3. skupina) až po tzv. kancelářské krysy, které se ke zločincům ani nepřiblíží (4. skupina). Například lidem z kanceláře stačí zajít jednou ročně na střelby a projít výcvikem té nejzákladnější taktiky, povinná kondiční příprava je nulová.

Členové zásahové jednotky musí zvládnout například 30 kliků bez přerušení, uběhnout kilometr za 4,1 minuty nebo absolvovat osmkrát za sebou přítah na hrazdě. Policisté z ulice jsou na tom podobně, ale stačí jim průměrně 28 kliků a běh za 4,2 minuty. Na vyšetřovatele a detektivy z kriminálek jsou zkoušející ještě mírnější. Měli by být schopni udělat 22 kliků a kilometr zvládnout v limitu 4,5 minuty. Pracovníci kanceláří žádné kliky ani dělat nemusejí.

„Omezené prostředky zaměřujeme na ty, kteří to nejvíc potřebují, tedy na policisty v ulicích, kteří honí pachatele. Těm dáváme maximální výcvik. Lidi v kancelářích nebudeme honit někde po tělocvičnách a oválech, když to prostě nepotřebují,“ uvedl Čáp.

Kromě nového zákona přišla navíc v dobách ministra vnitra Ivana Langra (ODS) obří náborová kampaň, kdy policie hledala tisíce nových policistů. Protože se ale podle Čápa ukázalo, že odhadem třetina uchazečů nebyla schopná splnit ani základní podmínky fyzických testů (člunkový běh, kliky, motorický test na dvě minuty a běh na jeden kilometr na limit), došlo k dočasnému snížení kritérií, respektive počtu potřebných bodů pro složení zkoušky.

Zdatných zájemců, kteří testy prošli, totiž nebylo tolik, kolik náboráři potřebovali. Po zmírnění testů je prý zvládl už požadovaný počet adeptů.

Podle pět let platného služebního zákona mají policisté povinné fyzické testy jen ve dvou případech – při nástupu do služebního poměru a při přechodu na jinou funkci. Pak už jen průběžně absolvují každý rok zmíněnou služební přípravu, jejíž náročnost se odvíjí podle zařazení do jmenovaných skupin. Když navíc nesplní dané podmínky, nic zásadního jako vyhazov od policie jim nehrozí. Dostanou vesměs důtku nebo maximálně přijdou o prémie. Pouze v případě střeleb platí závazný pokyn, že když je nezvládnou dvakrát za sebou, přicházejí o zbraň a tudíž často i o svou funkci.