Soudy dosud potvrzovaly nárok banky, jenže podle soudkyně zpravodajky Elišky Wagnerové přistoupily k posouzení případu formalisticky a sofistikovanou argumentací jen ospravedlňovaly zřejmou nespravedlnost. Justice už navíc exmanžela za podvod potrestala a uložila mu i povinnost bance nahradit škodu.

"V době, kdy se bývalý manžel stěžovatelky rozhodl žádat o úvěr, bydlela už se svými dvěma nezletilými dětmi u svých rodičů a snažila se dosáhnout podmínek rozvodu, které by minimálně zasáhly nezletilé děti. Manžel stěžovatelky formuloval jako výslovnou podmínku nekomplikovaného a rychlého rozvodu to, že stěžovatelka spolupodepíše smlouvu o úvěru, protože na tom trvá banka," prohlásil ženin advokát.

Banka nakonec úvěr poskytla při ručení penzionem. Muž ale zatajil, že na nemovitosti už jedno zástavní právo je, předložil totiž padělaný výpis z katastru nemovitostí. Žena, která z úvěru neměla žádný prospěch, se domnívala, že pokud muž nebude splácet, banka zabaví nemovitost, to ale nebylo možné kvůli staršímu zástavnímu právu jiného věřitele. Banka pak proto zažalovala oba manžele.

"Za situace, kdy se stejného pochybení, tedy neověření správnosti uváděných údajů, jež byly snadno zjistitelné z předložených listin, dopustí na jedné straně právně nevzdělaná stěžovatelka, jejíž účast na celé kontraktaci byla ryze formální, a na druhé straně profesionální subjekt disponující značným odborným aparátem, jehož předmětem podnikání je právě poskytování úvěrů, je třeba dle názoru ÚS s ohledem na povinnost podnikatelského subjektu počínat si s péčí řádného hospodáře, vážit toto pochybení k tíží věřitele - profesionála," vysvětlila verdikt Wagnerová. Soudy podle ní musí vycházet z individuálních rozměrů každého případu a ani netypické okolnosti nevyvazují soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení.