Pillmayer měl podle smlouvy na starosti komíny v domě, kde k tragédii došlo. „Jenže komíny nečistil tak, jak měl. Neodstranil ucpávku a komín byl pak dlouhodobě nefunkční. V koupelně se poté nahromadil oxid uhelnatý,“ stálo v obžalobě s tím, že ze strany kominíka se jednalo o vědomou nedbalost.

„Je mi to celé moc líto,“ hlesl jen kominík.

Téměř žádné větrání

„Bezesporu se stala tragická událost, která se stát neměla, ale s tím se musíme smířit. Trestní řízení ale nemůže být ostrakizací, nýbrž hledáním pachatele. Nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o existenci ucpávky v komíně. Bylo více příčin, proč se tak stalo. Například v místnosti byl jen jeden větrací otvor, navíc za pračkou a vedl jen do vedlejší komory, která byla zastavená věcmi. Ani se tam neotvíralo okno, takže větrání bylo vlastně zcela vyloučeno,“ prohlásil kominíkův advokát.

Jeho proslov nenechal klidnou matku zemřelého mladíka. „Můj syn zemřel, mně to přijde, jako by se tu tvrdilo, že se vlastně otrávil sám. Kdyby kominík dělal svou práci tak, jak měl, kdyby nepovolil provozování karmy nebo nás aspoň upozornil, že je tam nějaký problém, mohl můj jediný syn žít. Na tohle se nedá zapomenout,“ tiše, ale důrazně prohlásila matka.

Karmu nikdy neviděl

Senát ji dal po svém jednání zapravdu a upozornil, že k fatálnímu následku sice došlo vlivem několika okolností, ale je nepopiratelné, že si Pillmayer neplnil své povinnosti tak, jak mu to ukládá vyhláška. „Komín nekontroloval šestkrát ročně, ale jen dvakrát, a to ještě navíc nedostatečně, jinak by musel zjistit, že je komín ucpaný. V bytě nikdy nebyl, karmu neviděl, takže nemohl ani zkontrolovat, jak je připojená, a zda odpovídá normám,“ vysvětlila verdikt soudkyně Markéta Jirsová.

Podmínku a zákaz činnosti Pillmayerovi uložil už prvostupňový brněnský městský soud, kominíkovi tak nyní zbývá jen možnost - podat dovolání k Nejvyššímu soudu.