Článek
Stejný rozsudek vynesl příbramský soud už v roce 2009. Do případu se ale po vynesení rozsudku vložila bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, která v Langmajerův prospěch podala takzvané dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten případ vrátil k okresnímu soudu do Příbrami a nařídil konfrontaci znaleckých posudků. Právě posudky znalců z oblasti dopravy se v hodnocení průběhu nehody rozcházely.
Buď nebrzdil, nebo jel mnohem rychleji. Navíc tam vůbec nebyl důvod k nárazu. VW zasahoval do jeho pruhu maximálně 20 cm. Stačilo mírně pohnout volantem.
Nyní proto zazněla výpověď znalců z brněnského Ústavu soudního inženýrství. Znalci, kteří vypracovali revizní posudek, se jednoznačně shodli, že Langmajer mohl nehodě zabránit, pokud by skutečně intenzivně brzdil. On ale zřejmě nebrzdil tak intenzivně, jak tvrdil. Podle Langmajerovy výpovědi jel rychlostí maximálně 130 km/h a když auto viděl, že mu vjíždí z odstaveného pruhu do jeho, začal intenzivně brzdit. Všichni znalci, kteří však nehodu posuzovali, se shodli, že náraz byl v rychlosti kolem 115 až 125 km/h.
Nehoda se stala za deštivého počasí na podzim v roce 2007. Langmajer jel ve voze Range Rover po silnici R4 z Prahy směrem na Příbram. Poblíž Voznice bylo v odstavném pruhu auto VW Polo s řidičkou a její dcerou. Podle pozdější výpovědi Langmajera mu řidička náhle vjela do jeho pruhu. „Začal jsem prudce brzdit a chtěl jsem ji podjet zprava,“ líčil Langmajer.
Řidička se ale podle něj začala znovu vracet do odstaveného pruhu. On do ní zezadu narazil, její auto odmrštil. Žena ve zdemolovaném VW převráceném na střechu zemřela, dítě bylo lehce zraněné, ale ve velkém šoku. Range Rover se převrátil na bok.
Radní nejdřív řekl, že telefonoval
Podle svědků z místa nehody Langmajer po vyproštění z jeho vozu tvrdil, že před nehodou telefonoval a žena mu náhle vjela do cesty. U soudu ale odmítl, že by telefonoval přímo v době nehody. Tvrdil, že měl na tempomatu nastavenou rychlost 130. Když zahlédl auto, prudce brzdil. To ale podle soudního znalce není možné, protože zmíněná rychlost nárazu byla kolem 120 km/h.
„Jeho výpověď je technicky nepřijatelná. Buď nebrzdil, nebo jel mnohem rychleji. Navíc tam vůbec nebyl důvod k nárazu. VW zasahoval do jeho pruhu maximálně 20 cm, takže mu tam zbylo dost místa, aby mohl bezpečně projet. Stačilo mírně pohnout volantem,“ tvrdil soudní znalec. Podle znalce přizvaného obhajobou byl VW mnohem více v pravém jízdním pruhu. Jeho analýzu ale Ústav soudního inženýrství v Brně označil jako nekorektní.
Langmajer se prostřednictvím svých dvou obhájců dožadoval mimosoudního narovnání s poškozenou rodinou, jíž už zaplatil čtyři milióny korun, a zproštění viny. „Rodině poškozené jsem se snažil maximálně věnovat. Já sám jsem přišel o celou kariéru,“ řekl na závěr hlavního líčení Langmajer. Po vynesení rozsudku se státní zástupkyně vzdala práva na odvolání, naopak Langmajerovi obhájci se odvolali.
„Není pravda, co zaznělo v rozsudku, nejsou žádné trvalé následky, dítě žije v úplné rodině (vdovec po zemřelé řidičce se znovu oženil, pozn. red.) a já se snažím zajistit jí komfort,“ dodal Langmajer.