Měl jste možnost seznámit se blíže s případem?

V těchto případech bývám okamžitě vyrozumíván, volají mi vyjednavači, kteří jedou na místo. S vyjednavači, kteří tam vyjednávali, jsem mluvil. Vše, co bylo v případu důležité, se ale v médiích objevilo.

V takové situaci se musí jednat rychle a uplynulo teprve pár hodin, myslíte si přesto, že se dalo něco udělat jinak?

Z hlediska policie, když jsem například sledoval časy vyrozumění a dojezdů, si neumím představit, že by to šlo ještě rychleji. Myslím, že policie zareagovala naprosto výborně a ve velmi krátké době na místo dodala všechny lidi, kteří tam měli být.

Samozřejmě teoreticky by to šlo ještě lépe, kdyby Útvar rychlého nasazení měl na své základně vrtulník okamžitě připravený ke startu a policie vlastnila nějaký přepravní vrtulník, kam by se vešlo dvacet lidí, takové možnosti ale policie nemá. Vyjednavači tam byli během dvaceti minut.

Z hlediska taktiky vyjednávání, mohlo to skončit jinak než sebevraždou střelce?

Tam vlastně k žádnému vyjednávání nedošlo. Vyjednavači se pokoušeli navázat kontakt, volali na telefonní číslo pachatele, když jim neodpovídal, snažili se přiblížit k místu, kde měl být a zkoušeli s ním vyjednávat zpoza dveří. Nebyla ale žádná odezva.

Takže k přímému kontaktu mezi pachatelem a vyjednavačem nedošlo. Je otázka, v jaké chvíli spáchal sebevraždu. Jestli to bylo ještě před příjezdem policie, nebo až poté. Na tyhle otázky odpoví až kriminalisté.

Mezi ním a policisty už k žádné střelbě nedošlo?

Podle informací, které mám jen zprostředkované, nedošlo k žádné střelbě mezi pachatelem a policisty. Ale na místě jsem nebyl, takže stoprocentní informace to není.

Video

Střelba v Kunovicích má tři oběti. Zdroj: Aleš Fuksa, Právo

Policie dorazila na místo ve chvíli, kdy se útočník zabarikádoval a měl u sebe rukojmí. Co musí vyjednavač udělat jako první, když vstoupí do tak dramatické situace a nemá ještě dostatek informací o tom, co se přesně stalo?

Rozhodně musí zjistit co nejvíc informací, které se incidentu týkají. Připravit se a začít vyjednávat.

Jaké informace tedy okamžitě potřebuje?

Vše, co už dokázali zjistit policisté na místě. O tom člověku, o rukojmích, která drží, jak situace vznikla, jestli má pachatel nějaké požadavky.

Důležitý je asi i jeho motiv?

Pokud se ho na začátku podaří zjistit, je to samozřejmě lepší.

Na místě už byli připraveni ostřelovači. Může vyjednavač, pokud se mu podaří navázat kontakt s útočníkem, ovlivnit jejich jednání, nebo oni mají prostě rozkaz střílet při první příležitosti?

To je samozřejmě na veliteli policejní akce. Ten rozhodne, do kdy se bude vyjednávat, samozřejmě po konzultaci s vyjednavači. Ale samotné rozhodnutí, co udělají ostřelovači, je na veliteli akce. Vyjednavač s nimi nepřijde po celou dobu akce do styku.

Má proces vyjednávání nějaké fáze? Co je takovým zlomovým okamžikem?

Pro nás je nejpodstatnější samotné zahájení vyjednávání. To, jak se podaří s pachatelem navázat kontakt. Podle toho, jak se začne, se většinou celé vyjednávání odvíjí.

V tomto případě šlo zřejmě o pomstu na manažerech firmy, kterou spoluvlastnil bratr útočníka. Když se pachatel mstí, pozice pro vyjednávání je asi horší, než kdyby mu šlo o splnění nějakých požadavků?

Pravý motiv zatím neznáme, určitě ne teď, v prvních hodinách po incidentu. Bude teprve na kriminalistech, aby zjistili, co a proč se tam stalo. Proč například pachatel vybral tyto oběti. Těžko o tom blíž mluvit.

V českém prostředí nejsme příliš zvyklí na situace, kdy dojde ke střelbě, na místě jsou mrtví, útočník si bere rukojmí… Jak často se s takovými případy setkáváte?

Tyhle situace nejsou zatím příliš časté. Ale mám vážnou obavu, že si na ně budeme muset zvyknout. Že i situace ve společnosti tomu napomáhá.

Musely si na to zvyknout i země jako Norsko, Finsko nebo Švédsko, kde podobné případy byly naprosto nestandardní a výjimečné. A týká se to celé Evropy, takže není důvod, aby se to vyhnulo zrovna České republice.

Kolik jste vy nebo vaši lidé musel podobných případů řešit ve své praxi?

Akcí mám zhruba osmdesát až sto za rok. Z větší části, téměř převážně, jsou to případy demonstrování úmyslu sebevraždy, kdy vyjednavač dotyčnému pomáhá se rozhodnout, aby sebevraždu nedokončil.

Čas od času se objeví případy, jako například loupež v Komerční bance v roce 2009 (ozbrojený a maskovaný pachatel držel v kanceláři dvě úřednice a žádal peníze a bezpečný odchod, pozn. red.), to byl myslím poslední velký případ. Ovšem tak, jak se takový případ dříve objevil jednou za pět deset let, tak si myslím, že četnost této vážnější kriminality se zvyšuje.

Kolik vyjednavačů, kteří jsou schopni řešit podobné situace, policie má?

V současné době máme 134 policejních vyjednavačů, kteří vyjednávání mají jako specializaci ke své běžné činnosti. To jsou lidé, kteří pracují na kriminálkách, v zásahových jednotkách, speciálních pořádkových jednotkách, u hlídkové policie. V případě potřeby nechají svou práci být a jdou vyjednávat.

Pavel Musela kdysi vládl českému byznysu se zbraněmi
V roce 1983 Pavel Musela (nar. 1958) nastoupil jako referent do zbrojařské společnosti Omnipol a podle médií působil v jejích službách mimo jiné v Alžírsku a Libyi. Podle informací, které se objevily v některých médiích, působil po roce 1989 jako obchodní rada na české ambasádě v Alžírsku. V roce 1992 se krátce stal členem představenstva výrobce letadel AERO Vodochody.
Ve druhé polovině 90. let byl ředitelem Omnipolu. Od listopadu 2002 do června 2003 byl předsedou představenstva společnosti PAMCO INT., která se zabývala obchodem s leteckými komponenty a zbraněmi. Od června 2008 do ledna 2009 byl předsedou představenstva společnosti Aircraft Industries.
V současnosti je v obchodním rejstříku zapsán jako jeden ze společníků firmy PAMCO, spol. s r.o., viceprezident Smíšené česko-arabské obchodní komory, společník firmy COMATRADE spol. s r.o. a společník PRAGUE FINANCIAL AND TRADE SERVICES, s.r.o.
Spoluvlastní firmu Pamco Int., jejíž dceřinou společností je pardubická T-CZ, někdejší TESLA, výrobce radiolokátoru Tamara.
Letos na podzim se o Muselovi začalo znovu hovořit v souvislosti s vyšetřováním podezřelé privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS). Podle informací, které se objevily v médiích, měl Musela přístup k účtu na Gibraltaru, na který v roce 1999 údajně přišla provize pět miliónů dolarů (tehdy přes 170 miliónů Kč) za privatizaci dolů.
Zdroj: ČTK