K přiznání ho prý přiměla snaha o to, aby se rodina zavražděné po letech konečně dozvěděla, co se s dívkou stalo.

Tesař se svými dvěma kamarády v lednu 1998 vyrazil na brněnskou diskotéku Metro. Bylo mu necelých 19 let a seznámil se tam se stejně starou dívkou. Alkohol tekl proudem a nad ránem se s dívkou domluvil, že společně půjdou do jeho bytu.

„Šli jsme ke mně do pokoje a začali jsme se svlékat. Už jsme byli oba nazí a já tušil, že dojde na pohlavní styk. Tu holku jsem začal hladit na přirození a zasunul jsem jí tam prsty, ale ona mě chytla za ruku a řekla, co dělám. No a já jsem se naštval a uškrtil jsem ji,“ prohlásil Tesař.

Dívka neměla šanci

Muž se s 13 let starým tajemstvím svěřil svému deníku a pak pracovníkům věznice. „Neměla šanci, jak se bránila, tak mě to ještě více rozčílilo. Když už byla mrtvá, pokusil jsem se na ní vykonat pohlavní styk, ale nešlo mi to. Usnul jsem vedle ní, ráno jsem ji oblekl a schoval pod postel. Po týdnu jsem ji pak zabalil do igelitových pytlů, převázal provazem a hodil jsem ji do kontejneru před domem, kde jsem ji zaházel odpadky,“ přiznal Tesař kriminalistům.

Z vězení pak vzkázal, že využívá svého práva a k soudu nepřijde. Při výslechu policejní komisař několikrát zaznamenal, že se muž při popisu roky starých událostí smál.

V kriminále skončil Tesař v roce 2002 poté, co na konci května toho roku zavraždil po sexu sedmnáctiletou dívku. Byl zdrogovaný, opilý a rozčílilo ho, když dívka odmítla jeho požadavek na další pohlavní styk. Proto ji uškrtil.

Agresivní sadista

Podle znalců se jedná o nebezpečného devianta. „Je to agresivní sadista s nekrofilní komponentou. Jeho pobyt na svobodě je vysoce nebezpečný,“ upozornila znalkyně z oboru psychiatrie s tím, že muž by mohl skončit i za branami detenčního ústavu.

„Má velmi silnou agresivní složku. Tu spouští pocit nepřijetí, odmítnutí a ohrožení vlastních zájmů. Často tak činí jako kompenzaci vlastní méněcennosti,“ dodala psycholožka.

Senát v čele s Jiřím Stýblem upozornil, že pro Tesaře zvažoval i trest v podobě detenčního ústavu, jehož brány by už nikdy nemusel opustit. Muž se nakonec bude muset podrobit ústavní sexuologické léčbě, která už mu byla dříve nařízena. „Bohužel v České republice neexistuje taková věznice, kde by se taková ochranná léčba mohla dělat,“ dodal Stýblo.