Stejný soudce oba obžalované v červnu 2009 viny zprostil, ale Krajský soud v Plzni v odvolacím řízení osvobozující verdikt zrušil a případ vrátil do Tachova k novému rozhodnutí s tím, aby se okresní soud lépe vyrovnal s důkazní situací. Tentokrát odešli Bureš s Drašarem od soudu s podmínkami.

Studentka vojenské školy spolu s dalšími spolužáky absolvovala svůj první seskok. Padák se jí však neotevřel. Dívce se výtažné lano dostalo pod paži. Její tělo začalo ve vzduchu přepadat na stranu, točit se. Zřejmě kvůli stresu nepoužila záložní padák. Po dopadu ze sedmisetmetrové výšky zemřela.

Pocit bezmoci, to je to, co mě trápíjeden z odsouzených

Instruktoři vinu od začátku odmítali. Tragédii označili za souhru nešťastných událostí. Letoun prý vletěl do turbulence, což mělo vliv na seskok dívky. Ta se po výskoku zachovala nestandardně, protože roztáhla ruce a nohy. Záložní padák, jenž jí mohl zachránit život, neotevřela.

„Svou roli mohl sehrát stres při krizové situaci, která vyžene tepovou frekvenci až na 200 tepů za minutu. Dívka se navíc v letadle zdržela zhruba o čtyři sekundy déle než ostatní. Padala do 400 metrů nad zemí, pak měla deset sekund na otevření záložního padáku, ona se o to nepokusila,“ řekl Bureš, který byl v letadle v pozici výsadkového průvodce. V letadle se podle něj nestalo nic, co by mělo zavdat příčinu k tragédii.

Drašar, který vedl výcvik, sledoval nehodu ze země. „Po opuštění letadla jsem od prvních náznaků viděl, že něco probíhá nestandardně,“ sdělil soudu. „Ze své pozice jsem jí nemohl pomoci. Rozhodujících bylo 10, 15 sekund. Pocit bezmoci, to je to, co mě trápí,“ dodal.

I on vidí tragédii v nešťastně poskládaných okamžicích. Hlavní padák ztratil funkci, když zůstal zachycen pod paží. „Jedinou možnost, jak se dostat z problému, otevřít záložní padák, Tereza nevyužila, což jí v její nezkušenosti nemohu mít za zlé,“ dodal.

Soudní znalec Oldřich Souček prohlásil, že dívka vyskočila s lanem podvlečeným pod rukou, což vedlo k problému s neotevřeným padákem. Kontrolu lana v letadle před výsadkem prováděl Bureš.

Nestandardní poloha versus provlečené lano

„Musela vyskočit už s podvlečeným výtažným lanem,“ zkonstatoval Souček s tím, že šlo o normální výskok. V tom se rozchází s verzí obžalovaných, kteří vypovídali o nestandardní poloze dívky při výskoku, údajně v důsledku turbulence, a rozhození rukou. Lano měla dívka zachytit až v té chvíli.

Znalec upozornil i na další nestandardní postupy v letadle, když přes mimořádnou událost tragického seskoku, byli poté z letadla vysazeni ještě další dva cvičenci. „V takovém případě se musí výsadek jednoznačně přerušit,“ dodal. Jistá pochybení se podle Součka odehrála už při samotné pozemní přípravě, kterou měl na starosti Drašar. Nevhodný byl čas výcviku mladistých situovaný částečně do nočních hodin, málo prostoru mělo být věnováno opakovanému nácviku postupu při seskoku a chybělo závěrečné přezkoušení v písemné formě.