Karta se obrátila poté, co si Řeřicha u Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana stěžoval na šikanu ze strany Polákové a na její protizákonný postup, kterým se ho snažila sesadit z funkce státního zástupce. Řeřichovu stížnost následně prošetřilo Vrchní státní zastupitelství v Praze a shledalo ji oprávněnou.

Argumenty v ní vyhodnotilo za tak závažné, že podalo na Polákovou kárnou žalobu. „Ta k nám dorazila 6. května. Už ji má přidělenou soudce a první úkony provedl minulý týden,“ potvrdila Právu mluvčí Nejvyššího správního soudu Petra Lavická.

Poláková na dotaz Práva uvedla, že se nemá k čemu vyjadřovat, neboť žádné vyrozumění o kárné žalobě v ruce nemá. „Stížnost doktora Řeřichy jsem také nečetla, takže děkuji a na shledanou,“ dodala a zavěsila telefon.

Krajská státní zástupkyně si do své kanceláře pozvala pracovníka inspekce a zapisovatelku, kteří byli přítomni výslechu tohoto policisty, a vyptávala se, jak jsem se choval. Pak jsem dostal výtku, která byla sepsána ještě dřív, než jsem se mohl k případu vyjádřitLibor Řeřicha

Sám Řeřicha považuje postoj vrchního státního zastupitelství za určitou satisfakci. „Musel jsem se bránit. V sázce byla moje dobrá pověst a renomé,“ řekl k tomu Řeřicha, který si za svůj nekompromisní přístup při honbě za zločinci v policejních uniformách vysloužil přezdívku hrdiny z italského seriálu Chobotnice.

V úvodu stížnosti poukázal na to, že s Polákovou měl kontroverzní vztahy už v minulosti, kdy veřejně kritizoval poměry na krajském státním zastupitelství. Rozbroje podle něj pokračovaly i v době, kdy odešel na městské státní zastupitelství jako žalobce pověřený vyšetřováním trestných činů policistů. „V té době mně bylo například zakázáno hovořit do médií o případech, které jsem vyšetřoval. A když jsem tento příkaz porušil, a to z důvodu, abych některé věci týkající se těchto závažných kauz veřejnosti mohl objasnit, byl jsem za to kárán,“ napsal Řeřicha ve stížnosti, kterou má Právo k dispozici.

Potupné a nevhodné

Potupné a nevhodné úrovně státního zastupitelství mu přišlo například to, jakým způsobem Poláková prošetřovala stížnost vůči jím vedenému výslechu proti jednomu z policistů vyšetřovanému pro podezření z podílu na pojistných podvodech. „Krajská státní zástupkyně si do své kanceláře pozvala pracovníka inspekce a zapisovatelku, kteří byli přítomni výslechu tohoto policisty, a vyptávala se, jak jsem se choval. Pak jsem dostal výtku, která byla sepsána ještě dřív, než jsem se mohl k případu vyjádřit,“ stěžoval si Řeřicha.

Ten se dále ohradil proti tomu, že kárnou žalobu podala na něho Poláková na základě podkladů, které soud později označil jako nezákonné a žalobu smetl ze stolu. Polákové vadilo, jak se Řeřicha angažoval v kauze svého přítele a někdejšího šéfa karlovarské pobočky policejní inspekce Miroslava Šouleje, obviněného ze zpronevěry. „Ve věci případu Miroslava Šouleje a spol. činil kroky ve prospěch obviněného například tím, že mu sháněl advokáta a poskytoval návod, jak má vypovídat,“ prohlásila před kárným senátem Poláková s tím, že Řeřicha do telefonu tituloval své kolegy slovy: „To je óbrvůl a blb, který si myslí, jak je chytrý.“

Bylo porušeno právo na soukromí

Tyto argumenty Poláková opírala o policejní odposlechy, které byly získány v kauze Šoulej. A soud jasně řekl, že v tomto případě bylo porušeno právo na ochranu soukromí, neboť hovor byl veden mezi třetí osobou a obviněným Šoulejem. Takový rozhovor nemůže být použit jako důkaz v kárném řízení.

„Byl to naprosto soukromý hovor s člověkem, ke kterému mám blízko od doby, co jsme společně působili při vyšetřování trestné činnosti policistů. Na příkaz právě krajské státní zástupkyně policie vydala tento záznam hovoru pro pracovněprávní řízení, což je v rozporu s ústavním právem,“ tvrdil Řeřicha, který byl navíc po dobu osmi měsíců postaven mimo službu a pobíral jen poloviční mzdu.