Článek
Nebýt telefonátu zaměstnanců nedaleké energetiky, kteří v oknech budovy spatřili mihotající se plameny, a také vrátného, který k noční směně rychle doběhl, mohlo dojít v hlučném provozu granulovacích strojů a drtiček plastů k nejhoršímu - hořící stropy čtyřpatrové haly by spadly na nicnetušící dělníky v přízemí.
„Slyšel jsem divné zvuky a praskání skleněných výplní oken. Proto jsem hned běžel za chlapama, aby z hořící budovy rychle zmizeli. Vím, v jakém stavu v tomto areálu všechno je,“ řekl Právu vrátný noční směny Vladimír Behanec. O všechny muže z noční směny měl pořádný strach. Určitě i proto, že jedním z nich byl i jeho syn Martin Loch.
„Hned jak jsem to viděl, jsem věděl, že to bude hrůza. Ale nad ránem ten děs překonal i mé nejčernější předpoklady,“ poznamenal Behanec.
Policisté hlídkující v zamořených oblastech museli používat plynovou masku.
Martin Loch v noci na pátek pracoval na drtičce plastových odpadů. Jakmile jeho a další čtyři muže vrátný na požár upozornil, snažili se vzít hasicí přístroje a s živlem bojovat.
„Hořelo ve vyšších patrech, my jsme se ale dostali jen do prvního. Všude bylo plno dýmu. Nemohli jsme skoro dýchat. V ten okamžik už do objektu vběhli i hasiči. Ukázal jsem jim alespoň cestu do vrchních pater,“ poznamenal Loch.
Na poslední chvíli pětice mužů zachránila alespoň malou část majetku. Z hořící budovy vyvezli čtyři vysokozdvižné vozíky. „Nic víc už se nedalo absolutně dělat. Kdo ví, od čeho to chytlo, možná od elektriky. Ale nechci moc spekulovat,“ doplnil třiatřicetiletý muž.
„Během půlhodinky hořela celá střecha. Pak už to byl jen okamžik, kdy začal hořet uskladněný plastový odpad. Bylo to štěstí v neštěstí, že k požáru došlo v noci. Přes den v budově dělá přes čtyřicet lidí,“ podotkl Loch.
Několik desítek metrů vysoké plameny podle svědků zcela ozářily stodvacetimetrový sousední komín. Velikost požáru dokumentuje i kouřový mrak, který na obloze vytvořil více než šedesátikilometrovou čáru. Svědkové jej spatřili i nad Bánovem na Uherskobrodsku.