Šedivý podle soudů svůj čin předem plánoval. Motivem vraždy byly spory s ženou, zejména kvůli styku s jejich tehdy ročním dítětem. Muž se také nevyrovnal s tím, že ho přítelkyně opustila.

Tragédie se odehrála loni 15. července nad ránem. U sebe doma si vzal Šedivý kuchyňský nůž, čepici, chirurgické rukavice, oblékl si pracovní kombinézu a šel pěšky k chatě. Dovnitř se dostal po žebříku do podkroví a sešel do přízemí. Mladá žena tam spala, vedle v postýlce bylo dítě.

Šedivý bývalou družku velkou silou bodl a řízl do krku. I když se snažila bránit, nůž přeťal mimo jiné krční tepnu a žílu, takže zemřela v důsledku masivního krvácení a vdechnutí krve. O její snaze bránit se svědčila drobná řezná poranění na jejích rukou. Žena zemřela prakticky okamžitě, v několika minutách. "Vina obžalovaného je nepochybná," řekl ve středu předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička.

Policie zadržela Šedivého krátce po vraždě. Nejdřív se přiznal. Tvrdil však, že chtěl ženu postrašit a plánoval jí jen dát nůž na krk tupou stranou. Omylem ale prý přiložil na ženino hrdlo ostří, a když s ní zatřásl, aby se vzbudila, lekla se a způsobila si smrtelné zranění.

Pozdější změna výpovědi

Později ale výpověď změnil - tvrdil, že ženu z jemu neznámého důvodu podřízl jeho známý, který ji s ním šel postrašit. Na tom si trval i ve středu. Jeho obhájce při přednesu odvolání namítal, že plzeňský soud neprovedl důkazy, které Šedivý navrhoval a které by podle něho potvrdily, že nevraždil on, ale jeho známý. "Já nevím, kdy ho to napadlo. Já ani nevím, kde vzal ten nůž," tvrdil ve středu Šedivý.

Původně se prý doznal proto, že měl ze svého kamaráda strach. Není jediný přímý ani nepřímý důkaz, že by to muž spáchal, tvrdil jeho advokát. Odvolacímu soudu proto navrhoval, aby jeho klienta buď obžaloby zprostil, nebo aby případ vrátil k novému projednání do Plzně. "Já jsem nikdy nezabil ani slepici, natož abych zabíjel člověka," snažil se přesvědčit odvolací senát Šedivý.

Státní zástupce navrhoval odvolání zamítnout jako nedůvodné a soud mu vyhověl. Lněnička upozornil na to, že se Šedivý zpočátku opakovaně doznal. Jeho senát prý za celou svou kariéru nezažil, aby se někdo přiznával k vraždě, kterou nespáchal.

Obhajobu Šedivého jednoznačně odmítl a označil ji mimo jiné za "snůšku polopravd". "To je skutečně věc, které soud prvého stupně uvěřit nemohl a ani odvolací soud jí uvěřit nehodlá," řekl Lněnička například k tvrzení Šedivého, že se nejprve přiznával ze strachu ze svého známého. "Obžalovaný chtěl poškozenou usmrtit a také ji usmrtil," prohlásil předseda odvolacího senátu.

Již plzeňský soud uvedl, že kromě předchozí beztrestnosti nenašel žádnou polehčující okolnost. Lněnička připomněl, že muž neprojevil žádnou lítost nad tím, co spáchal, lituje prý pouze sám sebe. Naopak se snažil vraždu hodit na někoho jiného. I z toho důvodu odvolací senát nedošel k závěru, že by byl osmnáctiletý trest v nejpřísnějším typu vězení nepřiměřeně přísný.