Během hlavního líčení bylo prokázáno, že obžalovaný, kterého znalci ohodnotili jako osobnost egocentrickou, neschopnou empatie, svou o dva roky starší družku napadl nožem v noci ve spánku v bytě, kde žili. Ačkoliv si pamatuje pouze dvě bodnutí, celkem jí zasadil 22 bodných a bodnořezných ran. Mnohá z poranění měla obranný charakter, poškozená posléze zemřela z důvodu zevního a vnitřního vykrvácení.

Důvodem tohoto počínání bylo mužovo předchozí sexuální selhání, které se rozhodl řešit radikálně - svou sebevraždou a vraždou milované ženy. „Obžalovaný pro vlastní selhání byl schopen napadnout ženu, se kterou žil a prý ji i miloval. Ještě odpoledne před činem spolu šli a vedli se za ruku,“ upozornil předseda senátu Miroslav Mjartan a dodal, že soud neuvěřil příliš jeho lítosti.

„Obžalovaný si skutečně ještě neuvědomil, co udělal a že základní příčina je v něm,“ řekl soudce a dodal, že vliv na výši trestu však mělo Salabovo přiznání. „Případy vykazující podobný způsob spáchání činu zhusta končí výjimečným trestem,“ uzavřel soudce.

Měl by jít do věznice s mírnějším režimem

Znalci totiž jednoznačně konstatovali, že poškozená před svou smrtí musela trpět mučivými útrapami. „Byl to nečekaný útok od osoby blízké, z jejíž strany takové chování nečekala. Navíc s ohledem na způsobená zranění ona při začátku útoku ani v jeho průběhu neztratila vědomí. Trpěla bolestí po dobu několika minut až několika desítek minut,“ uvedla státní zástupkyně Lenka Faltusová.

Vzhledem k tomu, že znalci neodmítli možnost resocializace obžalovaného, neuložil soud výjimečný trest. Brutalitu a nicotnou příčinu však zohlednil výší trestu v druhé polovině zákonné sazby.

„Jsem přesvědčen, že toho lituje,“ řekl obhájce Pavla Salaby Miroslav Matouš a dodal, že si klient ponechal čas na případné podání odvolání. Je však spokojený se zařazením do věznice s mírnějším režimem, než je u odsouzených ze zločinu vraždy obvyklé.
Kromě obžalovaného si ponechala lhůtu na odvolání i státní zástupkyně, rozsudek proto dosud není pravomocný.