Článek
Obžaloba vinila šestačtyřicetiletého Wertheima, že se podílel na vraždě nepohodlného svědka, která se stala před necelými třemi lety v Kařezu na Rokycansku. Muže měl uškrtit spolu se svým synem Antonínem a přítelem své dcery Antonínem Klysákem. Ten byl pravomocně odsouzen na 13,5 roku, Antonín Wertheim mladší na 15 let.
Kvůli chybě soudu, díky které by se mohl dostat Wertheim mladší na svobodu dříve, se však případ vrátí začátkem února k Vrchnímu soudu v Praze.
Uškrcený lanem
U Wertheima staršího soud v první instanci podle předsedy senátu Jiřího Lněničky provedl řízení v souladu se zákonem, proto bylo odvolání zamítnuto. Trest je podle Lněničky přísný, ne však nepřiměřený.
Skutek, který je popsán v obžalobě, se podle soudu odehrál 15. března 2008. Antonín Klysák s Antonínem Wertheimem mladším si počkali na chvíli, kdy se příbuzný Antonína Klysáka ocitl sám, donutili ho nastoupit do auta a odvezli do Kařezu na Rokycansku, kde všichni tři spolupachatelé bydleli. Cestou se sešli s Wertheimem starším, který podle soudu vše organizoval a řídil.
Dejte mi třeba 20 let, já už mám stejně život zkažený, už je mi to fuk
V Kařezu pak pachatelé uškrtili muže lanem. Na pozemku Klysáka byla vykopaná jáma, do které byl mrtvý vhozen a zakopán. Policisté našli tělo až o rok později.
Obžalovaní se podle spisu zbavili muže kvůli trestnímu oznámení, které ještě před smrtí podal. Týkalo se podpisu nevýhodné smlouvy, kterou byla oběť a jeho bratr nuceni podepsat. Předmětem smlouvy bylo odkoupení zděděného domu v Kařezu (nyní dům rodiny Wertheimů) přibližně za desetinovou cenu, než byla jeho tržní hodnota.
Od začátku vinu odmítal
Obžalovaný od začátku procesu odmítal jakoukoli vinu. V závěrečné řeči uvedl, že s podpisem nevýhodné smlouvy nemá nic společného, proč by tedy měl mít něco společného s vraždou. Uvedl také, že jeho syn každého zmanipuluje, čímž narážel na výpověď, ve které ho jeho syn označil jako pachatele vraždy. "Dejte mi třeba 20 let, já už mám stejně život zkažený, už je mi to fuk," dodal nakonec.
Wertheimova obhájkyně se snažila zvrátit výsledek tím, že označila svědky Klysáka s Wertheimem mladším jako nevěrohodné, protože několikrát změnili svoji výpověď. Státní zástupkyně na to reagovala tvrzením, že svědci měnili své výpovědi ze strachu z Wertheima staršího. Ten byl znaleckým posudkem označen za velice autoritativní a dominantní osobu v rodině. Poté, co byl umístěn do vazby, zůstaly svědecké výpovědi již stejné.
