Státní zástupkyně obžalovala šest nižších pracovníků libušínského dolu z obecného ohrožení za zanedbání dohledu nad dodržováním technologie ražby, konkrétně odvětráváním. Za to jim hrozí až deset let vězení.

29. listopadu 2001 kolem třiadvacáté hodiny vzplanula ve druhém patře dolu plynová metanová kapsa. Při prudkém vyhoření zahynuli tři horníci na místě a čtvrtý později v nemocnici. Podle vyšetřovací komise nebyl systém odvětrávání veden až k místu těžby. Proto se během výměny směn zřejmě plyn nahromadil a když si jeden z dnes již mrtvých horníků asi zapálil cigaretu, metan vzplanul.

"Byl jsem na noční směně, když jsem na měřícím přístroji zaznamenal prudkou změnu tlaku. Jak jsem se blížil k místu neštěstí, naměřil jsem šestiprocentní koncentraci metanu. Na začátku výložníku v chodbě jsem našel přikrčenou postavu zraněného. Vedle něj jsem objevil krabičku cigaret, krátkých startek. Bál jsem se, že bude obviněn, tak jsem ji k někomu dal. Stejně pak v nemocnici zemřel. Ostatní mrtvé jsem viděl, až když je vynášeli záchranáři," líčil před soudem osudové okamžiky obviněný směnový technik Zdeněk Grubner.

O nedostatcích větrání se vědělo

Všichni obžalovaní se shodli při výpovědi v tom, že nejen v inkriminovanou dobu, ale již delší čas byl v dole nedostatek tzv. luten, které jsou součástí odvětrávání. Také potvrdili, že v chodbě byly nasazeny menší ventilátory, protože větší nebyly na skladě a přišli až po nehodě.

Nové lutny se objevily v dole hned den po katastrofě. "Bál bych se zastavit ražbu kvůli tomu, že chyběly lutny. V té chvíli by hrozilo, že nás všech sedmnáct horníků přijde o práci," odpověděl předsedovi soudu Ivo Poštolkovi na otázku o nátlaku předák Jiří Antoš.