Článek
Rakušané totiž tvrdí, že předmětné relikvie se dostaly do rukou tamních soukromých sběratelů legální cestou.
„Chebský archiv, kde byly uloženy předmětné dopisy, byl s vědomím tehdejších komunistických vládců vyplundrován a větší část těchto dopisů byla v 70. letech dokonce prodána přes státní filatelistickou společnost Pofis Praha soukromým sběratelům,“ napsal vídeňský státní zástupce českým kriminalistům s tím, že nebude dávat žádný podnět k zabavení těchto dokumentů a může tak s nimi být volně obchodováno.
Jak ke svému závěru žalobce došel, se Právo pokusilo zjistit přímo na vídeňském státním zastupitelství. „Dotyčný žalobce už tady nepracuje. Pokud o tom něco vím, tak kolega vyslechl sběratele, který chebské dopisy nabízel k prodeji. Ten mu sdělil, že je v minulosti legálně nakoupil přes československou státní filatelistickou instituci. Je to bezúhonný občan, takže nemáme důvod mu nevěřit. Pro nás tím případ skončil,“ sdělil Právu jiný státní zástupce. Své jméno ale uvést nechtěl, protože prý není oprávněn hovořit s tiskem.
O oficiální stanovisko Právo požádalo přímo rakouské ministerstvo spravedlnosti. Ani přes několik urgencí se jeho mluvčí Katharina Swobodová k případu nevyjádřila.
Znalec: mazaná legenda
Jako nesmyl, výmluvu a účelovou legendu označil tvrzení rakouského žalobce ředitel Poštovního muzea v Praze Jan Galuška. „Tohle je už z principu absurdní. Nákupčí v Pofisu velice důkladně dbali na to, aby nekoupili něco, co by pocházelo z trestné činnosti. Tohle by si nikdo na triko nevzal. Navíc všechno bylo pod kontrolou estébáků,“ prohlásil Galuška, který ještě pamatuje, jak se za totality s filatelistickými relikviemi obchodovalo.
„Všechny prodeje do zahraničí schvalovala realizační komise. V případě jejího souhlasu se samotný export realizoval prostřednictvím podniku zahraničního obchodu ARTIE,“ dodal šéf muzea.
Podle něho tvrzení rakouského sběratele o nákupu přes Pofis zní na první pohled důvěryhodně. „Je docela mazaný člověk, který si je vědom toho, že jeho legenda je nevyvratitelná a zároveň že Pofis jako státní instituce tomu dodává punce legality. Mohl klidně říci, že to koupil někde v antikvariátu, jenže to už by na tom mohl být stín pochybností,“ uzavřel Galuška.
Také ředitel chebského archivu Karel Halla vidí verzi o krádeži a následném legálním prodeji v komunistické době za nepříliš reálnou. „Jsem přesvědčen o tom, že ke krádežím došlo hned po revoluci v devadesátých letech, kdy po těchto věcech začala být větší poptávka a nebyl takový problém je dostat za hranice. V té době panoval i chaos v kontrole lidí, kteří v archivu dokumenty studovali. Stačilo se zaregistrovat jako badatel, a tím získat k těmto věcem prakticky volný přístup. Šlendriánsky se chovala zejména obsluha badatelny, která někdy ani nezapsala, co konkrétně si kdo vypůjčil. Vůbec nikdo nekontroloval, zda ten dotyčný skutečně vrátil všechny dokumenty, které si půjčil,“ konstatoval Halla.
Policie věc zřejmě odloží
Pořádně zamotanou hlavu má ale teď policie. Po zprávě od rakouských kolegů zřejmě bude muset případ odložit. Pokud totiž budou čeští vyšetřovatelé vycházet z jejich tvrzení, že ke krádeži došlo někdy v 70. letech, je případ podle českého trestního řádu promlčen.
Jak už Právo informovalo, z chebského archivu se ztratily stovky královských písemností významných panovníků od Karla IV. až po Marii Terezii. Dopisy na hadrovém papíře opatřené vodotiskem mají všechny náležitosti včetně královské či císařské pečeti a podpisu. Mezi nejvzácnější ukradené relikvie patří dopis od Karla IV. z roku 1354, kterým osvobodil město Cheb od placení cla. Další korespondence je například od Václava IV., císaře Zikmunda nebo od Jagellonců.
Chybějící památky odhalili pracovníci archivu během inventury, která trvala deset let. [celá zpráva]