„A o to jim šlo, to byl celý smysl jejich vzpoury,“ řekl Právu po propuštění jeden z obviněných, rumunský koordinátor Štefan. „A toho také dosáhli.“

Rumuni pracovali v Plzni tři měsíce, dělali například vánoční dekorace a věnečky na hřbitov. „Slíbili nám 750 eur za měsíc, ale dostávali jsme zhruba 20 eur týdně," tvrdila jedna z žen. Jakákoliv námitka proti špatným podmínkám prý znamenala výhrůžky od lidí, jimž Rumuni říkali ochranka či bodyguardi.

Spor se vyhrotil potyčkou mezi dvěma skupinami cizinců, která skončila zraněním jednoho z dělníků. Asi dvě stovky Rumunů poté požádaly o ochranu policii a v neděli odcestovali zpět do vlasti.

Tvrdili, že za dvanáct hodin práce dostávali jen pět set korun týdně a že bydleli v nelidských podmínkách. Řada z nich si dokonce stěžovala, že několik dní nejedla.

Rozmlácená ubytovna

Zpravodaj Práva se ale v pondělí přesvědčil, že na obou ubytovnách je zázemí standardní. Topí se, teče teplá voda a k dispozici je kuchyň s několika sporáky. Prát oblečení lze v automatických pračkách a na některých pokojích jsou i ledničky.

Jenže po páteční rebelii to vypadalo v ubytovně ve Wenzingerově ulici v Plzni, kde většina vzbouřených Rumunů bydlela, jako když tam bouchl granát. Rozkopané dveře, rozbitá okna, proražené sádrokartonové příčky, rozmlácené pračky, ledničky nebo počmárané zdi. Všude na zemi se povalovaly zbytky jídel, cigaretových nedopalků a prázdných lahví od alkoholu.

„Tady vidíte, čeho jsou schopni. Stěžují si, že z nich sdíráme kůži, ale ve skutečnosti se chovají jako dobytek. V době příjezdu dělníků jsme nechali ubytovny vybavit novým nábytkem a spotřebiči. Po sobotním odjezdu zanechali ubytovny v dezolátním stavu, s vytrhanými radiátory a sprchami, ukradeným vybavením včetně spotřebičů a peřin,“ řekl Právu na místě koordinátor Štefan.

Tvrdí, že peníze dělníci dostávali. „Ta pětistovka byla jen záloha na plat. Jenže někteří z nich jsou schopni to propít a prokouřit za jeden večer. Pak nemají na jídlo. Někdy se třeba tak opili, že jsem je nemohl ráno vzbudit do práce,“ pokračoval Štefan s tím, že vzpourou dosáhli svého cíle.

Autobusy objednal plzeňský magistrát a náklady zhruba 400 000 korun bude chtít po ministerstvu vnitra. To je sice zaplatí, bude je ale vymáhat od osob odpovědných za vzniklou situaci. „Zajistit jim dopravu zpět do domů bylo nutností, neboť v opačném případě hrozilo, že nám tady bude po městě rabovat dvě stě Rumunů, kteří byli bez prostředků,“ uvedl plzeňský policejní ředitel Pavel Krákora.

Stíháni na svobodě

Policie tři cizince a jednoho Čecha, kteří měli násilím držet dělníky v poslušnosti, obvinila z trestných činů vydírání, omezování osobní svobody a pokusu o ublížení na zdraví. Státní zástupce pro ně navrhoval vazbu.

„Obvinění se zavázali písemným slibem, že budou k dispozici soudu i vyšetřovatelům. Dvěma z nich jsem ještě ustanovil dohled probačního úředníka,“ řekl Právu soudce Miroslav Mlčák, který rozhodoval o vazbě u tří podezřelých. Čtvrtého pustil na svobodu soudce Boris Valový. I v tomto případě přijal písemný slib obviněného o spolupráci s vyšetřujícími orgány.