Žalobu na tamní radnici kvůli šikaně ze strany svého nadřízeného podala úřednice odboru dopravy J. T. Podle ní trpí, protože odmítla jeho sexuální návrhy.

„To v trestním oznámení ale neřeším, nejsem prudérní Američanka, abych kvůli tomu podávala žaloby. Posílal mi stovky porno e-mailů, které jsem odmítla si s ním prohlížet. Jde mi ale o práci. Kdybych dělala chyby, tak sklapnu, ale naschvály si líbit nenechám,“ dodávala odhodlaně.

Podle úřednice jí například vytkl pozdní příchod do práce v den, kdy měla pracovní neschopnost, neoprávněně ji upomínal kvůli nedodržování pracovní doby.

„Šikanoval mě vedoucí odboru nesmyslnými upozorněními na porušení pracovních povinností, až jsem se z toho psychicky zhroutila. Na konci března jsem znovu nastoupila do práce po více než roční pracovní neschopnosti a šikana pokračuje,“ řekla Právu úřednice, která si nepřála zveřejnit jméno.

„O tuhle popularitu nestojím,“ dodávala žena, která na radnici pracuje od roku 2003.

Počkají na soud

Jak uvádí, někdy šlo o vyložené naschvály. Například prý jí odmítl vysvětlit obsluhu zabezpečovacího zařízení budovy, takže už třikrát způsobila poplach. „Taky teď máme nové programy na zpracování agendy, a zatímco ostatní kolegové byli tři dny na školení, já jsem dostala školení necelé dvě hodiny,“ vypočítávala různá znepříjemnění práce úřednice.

Její nadřízený šéf odboru nechtěl o případu mluvit. „Bude se k tomu konat soud a tam se všechno ukáže,“ řekl Právu.

Rakovnická radnice čeká se svými postoji až na rozhodnutí soudu. „Bude to dost složité dokazování, zda k něčemu došlo, je to tvrzení proti tvrzení. Zatím oba pracují na úřadu a uvidíme, jak rozhodne soud. Určitě to bude pro všechny dost nepříjemné a asi i dost choulostivé. Teď už ví jen oni dva, co se dělo a co jsou jen fámy,“ uvedl starosta Rakovníka Zdeněk Nejdl (ODS), podle něhož jde hlavně o vyhrocení mezilidských vztahů a z toho pramenící spory.

Oběti se vzdávají předem

Soudci nyní stojí před složitým případem, v němž bude těžké dokazovat, co se vlastně stalo. Hlavní líčení se bude konat 11. května. „ Žalobou na město se úřednice domáhá omluvy, finančního odškodnění 100 tisíc korun nebo přiznání osobního ohodnocení,“ uvedl pro ČTK rakovnický soudce Petr Bláha.

On i jeho kolegové z jiných soudů se shodují, že s případem takzvaného mobbingu nemají zkušenosti.

Přitom osobní zkušenost se šikanou v práci má v Česku podle občanského sdružení Práce a vztahy každý šestý zaměstnanec. Čtvrtina je některé z forem mobbingu vystavována minimálně jednou týdně a téměř polovina zažívá psychoteror po dobu delší než jeden rok.

Podle výzkumné agentury GfK se terčem skrytého teroru na pracovištích začínají stávat především zaměstnanci středních a starších věkových kategorií, nejčastěji ženy ve věku nad 45 let. Většinou  končí s výpovědí v ruce a někdy i v péči lékařů.

Obětí může být každý

Obětí mobbingu se ale může stát prakticky každý, bez ohledu na věk. „Zdá se, že velmi ohroženými jsou zaměstnanci samostatní, nějakým způsobem vyčnívající či neochotní ztratit svoji autonomii a nezávislost. Systematické intrikování, útoky, které proti nim vedou kolegové nebo nadřízení, je postupně připravují o sebevědomí a pracovní výkon,“ uvedl na serveru Peníze.cz psycholog Pavel Beňo z občanského sdružení Práce a vztahy.

Mobbing má přitom řadu forem a mnohdy se těžko odhaluje, zvláště když dlouhodobou šikanu a konflikt na pracovišti vytvářejí samotní šéfové firem (tzv. bossing).

„Není to jednorázový pracovní konflikt, který odezní. Jde o konflikt neřešený či nevhodně řešený a dlouhodobě opakovaný, který znepříjemňuje zaměstnanci život po dobu několika měsíců. Probíhá skrytě, ale vždy s jediným cílem – zlikvidovat oběť, vystrnadit ji z firmy,“ upozorňuje Beňo.

K soudu se přitom šikana málokdy dostane. „Mě a některé moje kolegyně šikanoval ředitel, když jsme mu odmítaly poklonkovat. Vyvrcholilo to tím, že nás několik najednou dalo výpověď, ale na soud jsme se neodhodlaly. Bylo to trapné a byly jsme z toho psychicky vyčerpané,“ svěřila se Právu pětatřicetiletá žena z Mladoboleslavska.

Jak přežít mobbing
1. Nezůstávat s problémem v izolaci, nechat si poradit od rodiny, známých či odborníků.
2. Zvážit rizika a rozhodnout se, zda „zůstat nebo odejít“.
3. Hledat spojence (včetně psychologa či tzv. kouče).
4. Stanovit si priority, povinnosti a úkoly, aby ve stresu člověk nedělal zbytečné chyby.
5. Neztratit kontakt s realitou a usilovat o „nadhled“. Neopomíjet „to ostatní“! (rodinu, koníčky, účinnou relaxaci, styk s přáteli či jinými lidmi).
Zdroj: Občanské sdružení Práce a vztahy