Článek
Muž se u soudu bránil tím, že ho k činu nutili vyděrači, kteří hrozili smrtí jeho rodině. Z vlastní vůle by prý nikdy nic takového neudělal.
"Jednal jsem v ohrožení života. Ne svého života, ale človíčků mně blízkých. Ptám se sám sebe, jak by jednali ostatní, kdyby byli ve stejné situaci," řekl Krstev během dvacetiminutové závěrečné řeči.
Státní zástupkyně na jeho řečnickou otázku odpověděla: "Kdyby tak jednali všichni, byly by banky prázdné," řekla. Jeho obhajobě nevěřila. Tvrdí, že byl pouze v tíživé finanční situaci, kterou chtěl přepadením vyřešit.
Předseda soudu Tomáš Kubovec se s jejím názorem ztotožnil. Podle něj Krstev neprokázal, že by byl ve stavu krajní nouze. Přišlo mu také podezřelé, že o výhrůžkách neinformoval nikoho z blízkých.
Banka mu odmítla půjčku
Krstev si v bance domluvil schůzku a požadoval půjčku. Tu mu ale banka neschválila. Když mu úřednice i ředitelka pobočky vysvětlovaly důvody, tak je podle obžaloby ohrožoval, držel v místnosti a požadoval tři milióny. Peníze mu ženy vydaly.
Postupně zadržené pustil. Tvrdí, že proto, aby jednaly s policií a zajistily mu volný odchod z banky. Tvrdí, že ženy nijak neomezoval, jen jim řekl, že vyděrači by mohli vyhrožovat i jim. Proto mu prý peníze daly.
Krstev byl nakonec odsouzen za loupež a držení jednoho rukojmí. Druhá pracovnice banky, kterou propustil, podle soudu rukojmí nebyla.
"Trest mi připadá přísný. Šest let by bylo až dost," uvedl Krstevův advokát Radko Chudoba. Sám svému klientovi navrhoval podmínečný trest.
