Bratři osudný den vydatně popíjeli alkohol a nebylo to poprvé. Jak vyplynulo u soudu, pili často a hodně. Společně obývali starší domek, který zdědili po rodičích. Obžalovaný tam v inkriminovaný den podnapilý fyzicky napadl svého bratra, který byl ve stavu těžké opilosti.

Násilník sourozence nejdříve surově zbil, pak ho škrtil, rdousil a také bil a kopal do břicha. Způsobil mu tak mj. natržení střeva, zlomeninu jazylky a několika žeber. Muž bezprostředně po útoku zemřel. „Příčinou smrti byl otok mozku, který mohlo způsobit dušení, rdoušení, zneprůchodnění dýchacích cest, ale i etanolová otrava a také záchvat epilepsie, kterou napadený léta trpěl,“ konstatoval předseda senátu KS Vladimír Hendrych.

Navrátil vinu odmítl. Tvrdil, že bratra nenapadl. Prý se mu jen snažil pomoci při epileptickém záchvatu. Soud však jeho obhajobu neakceptoval. Nevyhověl sice obžalobě, která útočníka vinila z vraždy, uznal ho však z pokusu vraždy.

„Věc byla nesmírně složitá po skutkové i právní stránce. Co se viny týká, chyběly přímé důkazy. Ty nepřímé ale tvoří ucelený okruh a Navrátila přesvědčivě usvědčují. S právní kvalifikací to bylo ještě složitější. Znalci připustili, že příčinou otoku mozku nemuselo být výhradně násilné jednání obžalovaného. Proto vražda nebyla na místě. Musel si být ale vědom, že útok, který vedl, může bratrovi způsobit smrt. Počínal si tedy s úmyslem, byť nepřímým. Proto pokus vraždy,“ vysvětlil Hendrych.