Jednu petici sepsalo 79 zaměstnanců domova a druhou pak asi stovka klientů. Podle nich jednala rada města i sociální odbor magistrátu pod tlakem médií. "Jsme staří a oni (zřejmě média) se domnívají, že nevíme, co je demokracie. Naopak! Víme! Není to vláda médií nad lidmi," velmi dramaticky stylizovali seniorští pisatelé svou petici.

Kromě toho obíhá úřady také děkovný dopis za práci personálu domova od jeho obyvatele Petra Chlebovského. "Na peticích je zajímavé, že mají všechny stejný rozdělovník - hejtman, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí a ombucman, dokonce i se stejným pořadím. Připadá mi, že to není žádná extra náhoda a to mě trochu vyvádí z míry," pozastavil se nad společnými rysy dokumentů primátor Aleš Zedník (ČSSD).

Zaměstnanci zřejmě příliš otrnuli

Připomenul, že Josef Hušek se může přihlásit do výběrového řízení na místo ředitele domova s tím, že jeho handicapem bude chybějící vysokoškolské vzdělání. Není prý ale možné předjímat rozhodnutí výběrové komise. Stanovisko rady ani sociálního odboru nezpochybnil s tím, že usnesení nepodléhají sezónním vlivům.

Zaměstnanci sami v petici píší: "Nedostatky, které se na oddělení C1 vyskytly, se mohly přihodit v kterémkoli ústavu jako je náš. Případ staniční sestry a zlomenina zevního kotníku obyvatelky C1 nebyly vedením domova popírány ani nijak zastírány."

Toto prohlášení sklidilo ale ostrou kritiku primátora. "Personál to bere jako takové lapálie, které se občas mohou dít. V tom je ale asi rozdíl v našem úhlu pohledu. Myslím si, že člověk, jež v zařízení delší dobu pracuje, se na některé věci dívá jinak, než děti a příbuzní klientů domova důchodců," řekl primátor Zedník s tím, že jsou zřejmě podněty, které tamní pracovníci již nevnímají tak citlivě, jako okolní veřejnost.

Další svědectví

Kromě vyjádření podporujících bývalé vedení domova důchodců se v magistrátní poště objevila i opačná reakce. "Oba své rodiče jsem měla v Domově důchodců na Petruškově ulici. V roce 1998 byl otec, ročník 1911, přemístěn na pavilon C do třetího patra. Zde jsem se setkala s jednáním popsaným v článku deníku Právo a dovolím si tvrdit, že i s daleko horšími praktikami?" napsaly Vlasta Klabáčková a její dcera Iva Rajčová.

"Bylo běžné odstranění zvonku na sestry z dosahu otcových rukou, bylo běžné ponechání jídla mimo jeho dosah. Totéž platilo o donášce a podávání léků. Nebylo zvláštností, že měl otec na rukou podlitiny," uvedly v dopise s tím, že z tehdejšího jednání se staniční sestrou a ředitelem odešla znechucena.

"Řekli mi, že vše si vymýšlejí dědoušci a babičky, z jejich strany je vše v pořádku. Dodnes slyším v uších otcovy prosby, abych na nic neupozorňovala, že vše by pro něho bylo ještě horší, že nevím, jak to tam chodí," píší v dopise. Pisatelky věří, že budou přijata taková opatření, která všem tamním seniorům prospějí a nebudou to jen kosmetické úpravy problému.