Podle předsedy senátu Pavla Zelenky bylo třeba přihlédnout k tomu, že obžalovaná neváhala zneužít bezbrannosti a izolovanosti profesora a ke svým činům se nepřiznala. Proti verdiktu se již nelze odvolat, možné je pouze dovolání prostřednictvím obhájce k Nejvyššímu soudu.

Siváková, která u Pochmana pracovala v letech 1999 až 2000 jako pečovatelka, podle soudu vymámila majetek nepravdivým tvrzením, že má nárok na zdravotní pomůcky a polohovací lůžko, jen když se on vzdá majetku. Profesor jí odkázal patrový dům v pražské Řeznické ulici a chatu v Jílovišti u Prahy. Siváková také z bytu bezmocného muže postupně ukradla starožitnosti za více než půl milionu korun. Když si Pochman uvědomil, že se mu z bytu ztrácejí věci, podal na ženu trestní oznámení. Krátce na to zemřel.

Podle obhájce Jiřího Teryngela však některé svědkyně byly zaujaté, protože si s obžalovanou vyřizovaly účty z minulosti. Ta se navíc netajila tím, že se o invalidního profesora starala ze zištných důvodů.

Siváková v závěrečné řeči uvedla: "Jsem nevinná. S profesorem jsme byli již čtyři roky před tím dohodnuti, že majetek dostanu já. Nikdy jsem se netajila tím, že chci zdědit jeho majetek. Stala jsem se však klíčem k obohacení někoho jiného." Narážela tím na snahu jiných žen získat péčí o profesora jeho přízeň a posléze jeho majetek, a tak jí o tyto výhody připravit.