Po akci Kryštof se také rozvířila diskuse kolem nedodržování dopravních předpisů samotnými policisty. Z koho si ale potom mají řidiči brát příklad?

Můj názor je takový, že na poli řešení dopravní kázně jsme šli z jednoho extrému do druhého. Policista si v předešlých dobách mohl sám udělit výjimku, aby mohl provést nějaký služební zákrok. Zákon 361, který platí dva roky, však pojem výjimek úplně potlačil. V mnoha případech tak nemůže policista plnit svoje služební povinnosti podle dikce zákona. S určitou nadsázkou, pokud má kontrolovat dodržování zákazu vjezdu vozidel do úseku a sám tam nemůže vjet, protože mu to zákon neumožňuje, je to absurdní. Podobné to je i s bezpečnostními pásy. Může mu jít až o život, když rychle nevystoupí z auta. Institut k tomu, aby určitým způsobem mohl mít výjimku, je zapnutý modrý maják, jak umožňuje zákon.

Problém je ale právě v tom, že se občané domnívají, že policejní hlídky právě zapnutí majáku často zneužívají. Například, když potřebují projet zacpanou ulicí nebo si jedou nakoupit svačinu. Máte nějaký systém, kterým kontrolujete, že hlídka má zapnutý maják oprávněně?

Nemohu to dále specifikovat, ale jakékoliv použití majáku je ustanoveno interním aktem příslušného ředitele. To znamená, že musí být oznámeno na operační středisko, které zaznamená i přesný důvod. Mechanismy jsou stejné jako u hasičů a záchranek. Samozřejmě pokud se zjistí, že maják byl použit neoprávněně, řeší se to jako kázeňský přestupek. Provinilec může být napomenut nebo ho čeká finanční postih.

Vzpomenete si v této souvislosti na nejvážnější případy?

Týkají se toho, když jízda se zapnutým modrým majákem, která není schválená, skončí dopravní nehodou. Policista je bez něj běžný účastník provozu a ani během jízdy s ním nesmí ohrozit ostatní účastníky. Třeba vjede na červenou do křižovatky a nedá přednost autu jedoucímu na zelenou. Podle závažnosti je to potom řešeno od kázeňského potrestání snížením platu až po podnět inspekce ministra vnitra státnímu zástupci ke sdělení obvinění.

Lidé se však mnohdy obávají podobné události nahlásit. Bojí se msty ze strany policistových kolegů...

Myslím si, že tato doba je už dávno pryč. Jsem životní optimista, takže pokud jsou nějaké případy prokázány, je policista nebo i občanský zaměstnanec potrestán. Například včera byl potrestán za dopravní přestupek občanský zaměstnanec. Nevidím v tom problém.

Neexistuje určitá kolegialita mezi policisty? Například, když hlídka zastaví policistu, který právě není ve službě, případný přestupek vůbec neřeší. Můžete mi říci, jak své muže motivujete, aby takto nečinili?

Při silničních kontrolách máme vlastní skryté kontrolní mechanismy. Pokud to podezření je, dá se to zadokumentovat a pak to řešíme.

Můžete alespoň naznačit způsob vnitřních kontrol?

Provádíme je pravidelně s pomocí pracovníků z oddělení kontroly a stížností, kteří jsou zaměření na chování policistů, kteří o tom samozřejmě nevědí. Ale abych vám odpověděl na otázku kolegiality, ta je individuální a nejsem schopen říci do jaké míry to funguje nebo nefunguje, protože jde o přístup dvou lidí.

Značnou měrou ale záleží také na vás. Jak se k tomu stavíte?

Ve výchově policistů na to samozřejmě poukazujeme a naše představa je, aby vedoucí pracovníci na kterémkoliv stupni šli příkladem svým podřízeným. Pokud to bude fungovat, pak nemůže fungovat falešná kolegialita.

Byl jste sám někdy svědkem či jste měl během jízdy Prahou podezření, že vaši podřízení páchají přestupek, stojí na přechodu apod.?

V rámci svého postavení tyto problémy řeším dá se říci za jízdy, protože pokud vidím, že něco takového nastalo, zastavím a řeším to na místě. Chci ale zdůraznit, že se musí nejprve hodnověrně prokázat, že se jednalo o přestupek.

Jak konkrétně postupujete?

V první řadě si zjistím totožnost řidiče, pokud je nablízku. Poté cestou jeho nadřízeného si vyžádám úřední záznam, dojde k přestupkovému řízení a podám návrh na potrestání. Kontrolních mechanismů je ale víc. Je na úrovni příslušných ředitelů, celoměstských útvarů, prezidia a pak inspekce. Například včera byla v Praze kontrola prezidia, která v určitém prostoru sleduje, jak policisté dodržují pravidla silničního provozu. Příští týden to bude na úrovni města.

Jak se mají zachovat občané?

Pokud se domnívají, že vidí přestupek policejního vozu, mají možnost oznámit to na nejbližším oddělení, nejlépe písemně. Oznámení však musí mít hlavně vypovídací hodnotu, to znamená určit přesný čas a místo události.

Kdy jste vy naposledy dostal pokutu?

Nikdy jsem pokutu nedostal, ani v době, kdy jsem ještě nebyl u policie. Byl jsem sice účastníkem několika nehod, ale ne viníkem. Domnívám se, že předpisy dodržuji, i tu padesátku ve městě. Na to si musím dávat bedlivý pozor, protože jsem v tomhle směru zviditelněný.

Naprostá většina lidí považuje dopravního policistu za nejúplatnější povolání...

Na prvním místě je otázka korupce na silnicích obecně. Jsem však dalek toho, abych tyto věci z titulu funkce nechtěl řešit nebo neviděl. Případy, kdy jsme sami zjistili, že policisté blokové pokuty nedávají, existují. Samozřejmě jsme se s těmito lidmi rychle rozloučili. Tento trend však má spíše stoupající než klesající tendenci. Nejsem přesvědčen o tom, jestli je to díky tomu, že je více kontrolních mechanismů, nebo se více berou úplatky. To opravdu nevím.

Šéf inspekce Mikuláš Tomin řekl, že policisté tuto činnost páchají v masovém měřítku. Jak se k tomu stavíte?

Když není žalobce, není ani soudce, jak řekl Zdeněk Bambas (pozn. red. - ředitel dopravní policie). Sebelepší kontrolní mechanismus pak tomu nemůže zabránit.

Policie si v poslední době vysloužila prudký pokles důvěry občanů. Podle agentury STEM jde až o 25 procent lidí. Jak ji hodláte vy získat zpět?

Je to v každodenním působení na policisty, zejména ty mladé, aby dodržovali a plnili své povinnosti. Právě naší činností a chováním pak chceme veřejnost přesvědčit, že pokud nějaké výstřelky jsou, tak ty individuální. Je to pochybení jedinců a není to věc, kterou by vedení pražské policie přehlíželo.