V ústavní stížnosti usvědčený žhář poukazoval především na rozpory ve výpovědích obou aktérů. Podle jeho slov nevyšlo najevo, kdo přesně polil dveře bytu benzínem, jelikož soudy nepovolily rekonstrukci činu.

Námitky Dvořáka však ústavní soud nebral na zřetel. Soudkyně zpravodajka Michaela Židlická uvedla, že se Vrchní soud v Praze dostatečně vypořádal se všemi body ústavně konformním způsobem.

Podle Ústavního soudu je také zřejmé, že se Dvořák na činu podílel jako spolupachatel. "Po zvážení provedených důkazů a souvisejících okolností dospěl (soud prvního stupně) k závěru, že role stěžovatele již překročila hranici pouhého opatřování prostředků k provedení spáchaného trestného činu a přerostla ve spolupachatelství. Obecný soud tuto svoji úvahu náležitě odůvodnil," uvádí usnesení.

Spolu s Dvořákem se na činu podílel i Martin Šustr, který si svůj 15letý trest již odpykává. Hnacím motorem celého incidentu byla Šustrova touha po pomstě. Údajně se měl den před tragédií pohádat s jedním z uživatelů bytu.

S pomocí svého přítele si opatřil kanystr benzínu. Posléze oba pachatelé zapálili vchodové dveře do bytu obětí. Za nimi se nacházela drogová laboratoř. Ohňové výpary a přítomnost mnoha chemikálií umocnila rychlost šíření ohně i jeho následků.

Během požáru uhořeli tři lidé, čtvrtý s těžkými popáleninami zahynul během pádu z 11. patra panelového domu, který byl v tu chvíli plně obydlen. Pokusil se zachránit útěkem na okenní římsu, z níž se však zřítil.