Aleš Vébr se jako svědek uvedl velmi spontánním a přitom věrohodným projevem, což v závěru výslechu poznamenal i obhájce Miloslava Řehulky Filip Princ. Podle Vébra začala jeho role v případu okamžikem, kdy se na něj jako na zkušeného člověka z regionu (Liberecko) obrátil architekt Marek Říčař.

Zpočátku nevýjimečná situace, v níž se autor projektu dostává do střetu se spolupracovníky, zaujala i Janka Kroupu, kterého znal Vébr z předchozí práce na jiné reportáži. Nikoli však kvůli Říčařovým patáliím, ale kvůli jednomu ze zúčastněných jmen.

Zdeněk Doležel byl pro Kroupu přitažlivým tématem po předchozí kauze známé jako Pět na stole v českých a budišovský starosta Ladislav Péťa se podle Říčaře s Doleželem úzce přátelil.

K maximální důvěře mezi Péťou a Vébrem přispěla náhoda

Přesvědčivý Vébr tak přistoupil na další spolupráci s reportážním štábem a infiltroval se do přízně starosty Péti jako člověk, který má velmi dobré kontakty. K maximální důvěře mezi oběma pány pak přispěla údajná náhoda: Vébr měl Péťovi podat důkaz o svých schopnostech, pokud Budišovu pomůže rozhýbat zablokovanou státní dotaci.

Běžnou cestou přes resortní sekretariát, s pouhou malou lstí při představování, domluvili Vébr s Kroupou Péťovi osobní schůzku s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou. Již přislíbená dotace se dala do pohybu a nadšený Péťa odměnil Vébra 150 tisíci korunami. „Ty jsem okamžitě odevzdal na ÚOOZ,“ uvedl Vébr.

Policisty z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu prý zatáhl do případu Janek Kroupa poté, co došlo k prvním ostrým výhrůžkám Říčařovi. Toho měl Vébr za úkol ‚vyšachovat‘ ze hry. Ta prý měla od této chvíle dvě trasy: výhrůžky zajímaly orgány činné v trestním řízení, zatímco Kroupův štáb měl sledovat pouze hospodářskou linii případu.

Vébr, vybavený stejně jako Říčař nahrávací technikou televize, prý hrál svoji roli na základě Kroupových instrukcí. V tomto duchu se snažil zjistit i zapojení Doležela do kauzy Bono Publico, dostal se však pouze k jediné schůzce s ním, a ta se odehrála v čistě obecné rovině. Miloslava Řehulku si pak Vébr poprvé prohlédl v jednací síni třebíčského soudu. Obžalovaným jeho slova ulehčila i vzápětí. „O vraždě jsme nemluvili, to snad nepadlo nikdy,“ uvedl.

Kroupův výslech soud nepřesvědčil

Následující výslech Janka Kroupy už tak přesvědčivý nebyl. K projednávané trestní věci, tj. k údajnému vydírání, toho moc neřekl s odkazem na to, že se jednalo o policejní linii případu, kterou se jeho štáb nezabýval. Dokonce zmínil, že nebýt předčasného zásahu policie, celá kauza by dopadla podle jeho očekávání - tj. došlo by ke zneužití dotací.

Navzdory této kritice se však odmítl vyjádřit k určitým zdrojům informací a spolupráce, což posílilo pozici obhájců, kteří se od počátku opírají o alternativu zmanipulování celé kauzy. K tomu přispěla i závěrečná poznámka obžalovaného Miloslava Řehulky, který sdělil, že ač Kroupa tvrdí, že ho nezná, konkrétní policejní záznam svědčí o tom, že ho monitoroval. „Co kam policisté napsali, nevím,“ bránil se Kroupa.

Ve čtvrtek bude hlavní líčení pokračovat čtením listinných důkazů.