Hoffmanna původně odsoudil pražský městský soud ke čtyřem letům nepodmíněně za to, že v noci na 21. srpna 1968, kdy do země vstoupily armády Varšavské smlouvy, nařídil zastavit vysílání Československého rozhlasu.

Uznal jej však vinným ze zneužití pravomoci, a nikoli z vlastizrady, jak požadovala obžaloba. Podařilo se totiž jednoznačně prokázat jen to, že Hoffmann nařídil vypnutí vysílačů. Chyběly důkazy, že tak učinil po předchozí dohodě s cizí mocí. Odvolací senát se pak s tímto názorem ztotožnil.

Podle předsedy odvolacího senátu Roberta Fremra Hoffmannův čin naplňuje všechny znaky sabotáže podle tehdy platných zákonů, protože Hoffmann svým jednáním prokazatelně poškodil tehdejší legální státní zřízení.

Zvažuje dovolání

Po vyhlášení rozsudku novinářům řekl, že je verdiktem rozčarován. "Spoléhal jsem, že u vrchního soudu se konečně prosadí spravedlnost, ale jak je vidět, společenská objednávka dolehla i k vrchnímu soudu," prohlásil Hoffmann. Dodal, že až dostane předvolání k nástupu do vězení, podřídí se i přes svůj vysoký věk a špatný zdravotní stav. Hoffmannovi letos bylo 79 let. Jeho obhájce Kolja Kubíček ale novinářům řekl, že za takové situace by podal soudu návrh, aby jeho klient nemusel vzhledem ke svému chatrnému zdraví trest podstupovat.

Hoffmann uvedl, že se pokusí verdikt ještě zvrátit takzvaným dovoláním k Nejvyššímu soudu.

Jakeš a Lenárt byli úspěšnější

Z komunistických funkcionářů se z vlastizrady právě v souvislosti se srpnem 1968 zpovídali už jen Milouš Jakeš a Jozef Lenárt. Pražský městský soud a následně i odvolací instance je však definitivně zprostily viny.