Článek
Podle soudců nesla vinu na srážce zejména lyžařka. Ta však nemohla tušit, že kříží cestu, po které jezdí vozy. Hlavní vinu za neštěstím tak nese sportovní areál na Ještědu, který nezajistil patřičné označení sjezdovky i cesty.
Druh zemřelé lyžařky Robert Fiala uvedl, že zvažuje žalobu na sportovní areál. Od začátku si nemyslel, že by za nehodu mohl řidič vozu. Kneř sám řekl že události velmi lituje. Jako člen Horské služby je zvyklý lidem pomáhat.
Pavel Kneř jel spolu se svým kolegou Milanem Gočem na jednání do Sportovního areálu Ještěd (SAJ). Povolení, aby jeli do areálu po Televizní cestě, na níž platil zvláštní režim a měla být jištěna kromě značky zákazu vjezdu ještě uzamčenou závorou, dostali od pracovníků SAJ.
"Jeli jsem tam a viděli vlek a nějakou širokou sjezdovku. To, že křižujeme ještě jednu sjezdovku jsem nevěděl. Nic mě na to neupozorňovalo,“ líčil zlomeně u soudu Pavel Kneř. Nehoda se navíc stala ve chvíli, kdy se do areálu vraceli pro zapomenuté doklady. „Volal jsem jim, že jsem tam zapomněl doklady. Řekli, přijeďte si pro ně. A pak se to stalo kousek před budovou,“ dodal.
O nebezpečí nevěděli lyžaři ani řidiči
U soudu pak při výpovědích svědků postupně vyplynuly skutečnosti, z nichž bylo zřejmé, že předpisy panující v roce 2005 ve SAJ byly velmi volné. Cesta nebyla dostatečně značena a o hrozícím nebezpečí pořádně nevěděli ani řidiči ani lyžaři.
"To, že křižujeme sjezdovku, jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy jsem viděl tu lyžařku. Jela rychle, neměla vůbec šanci nic udělat a my také ne, přitom jsme jeli krokem,“ popsala tragédii Milan Goč.
Ani lyžařka a její druh netušili, že budou přejíždět komunikaci. „Nikde nás na to neupozornili. Jela přede mnou, byl to nepřehledný úsek. Neviděl jsem tu nehodu jako takovou, ale když jsem za ní vyjel, už ležela na zemi a skláněl se nad ní nějaký muž. Zpočátku jsem si vůbec neuvědomoval, jak vážné to je. Neměla vůbec šanci něco udělat,“ vyprávěl mladý muž, který spolu se svou přítelkyní jezdil na hory často a pravidelně.
Auto jelo krokem, chvílemi stálo
"To auto jelo skoro krokem, chvílemi stálo a najednou vyjela ta lyžařka. Už se nedalo nic dělat, protože skoro hned narazila do auta,“ popsal nehodu očitý svědek ze Slovenka, který na Ještědu pracoval.
Provoz na Televizní cestě byl přitom začátkem roku 2005 poměrně rušný. Výjimek ke vjezdu vozidel kolovalo po Liberci nepočítaně, klíče od závory měla také celá řada lidí. Závora navíc zůstávala často otevřená. Povolení k vjezdu pak mnozí, stejně jako posádka z Harrachova, dostávali jen ústně. Vyplynulo to z výpovědi bývalého zaměstnance SAJ Pavla Diatky. Potíže byly patrně i se značením, které neupozorňovalo ani lyžaře ani řidiče na hrozící nebezpečí střetu.
"Dvacet metrů od křížení byla jen cedule s vykřičníkem. Na plánku areálu jsme pak měli označenu komunikaci modrou čárkou. Tahle trať je těžká, je zúžená a její profil je špatný,“ připustil Diatka.
Retardéry a bannery
V Libereckém kraji přitom v žádném z areálů nekříží komunikace přímo sjezdovku. Pokud už se tak děje, musí být místo jasně a srozumitelně značené především pro lyžaře.
"Nemáme žádnou sjezdovku, která kříží komunikaci, ale i na ostatní zúžená anebo nebezpečná místa dáváme retardéry anebo bannery upozorňující na nebezpečný úsek,“ podotkl Ivan Henrich ze Sportovního areálu Harrachov. Podobná opatření mají také ve Špindlerově Mlýně.