Zástupci obou rodin u soudu vypověděli, že by byli šťastnější, kdyby se na výměnu nepřišlo. Výstižně to vyjádřila Jaroslava Trojanová, která uvedla, že svou vlastní dceru Veroniku má ráda, ale miluje Nikolu. Velmi podobně se vyjádřil také otec Nikoly Jan Čermák.

Po ranní výpovědi Libora Broži vypovídala jeho partnerka Jaroslava Trojanová. „Po porodu bylo dítě označeno provázkem, na kterém bylo kolečko s číslem. Věděla jsem, že při druhém vážení a měření byly nějaké nesrovnalosti, proto jsem se zeptala sestry, jestli je to dítě vůbec moje. Ta mě ale uklidnila s tím, že nějaká záměna by se stát nemohla,“ řekla Trojanová soudci.

Sestra ale všechny její pochybnosti nevyvrátila. „Třetí den jsem se vydala do pokoje za paní Čermákovou, i ona měla podobný problém s měřením. Šla jsem se podívat na její holčičku. Ale mé dítě bylo podobné, mělo tmavé vlásky. Paní Čermáková mi navíc řekla, že měla manžela u porodu a záměna se nemohla stát,“ vybavila si Trojanová.

Útočila i rodina partnera

Po svém návratu z nemocnice ale cítila jistý chlad ze strany partnerovy rodiny. Přestože jí nikdo nic do očí neřekl, cítila, že asi není něco v pořádku. Partner ji začal postupně napadat a obviňovat z nevěry.

„To se k němu přidala i jeho rodina. Dokonce se mě i ptali, jestli jsem se někde neopila a dítě mi někdo neudělal, aniž bych o tom věděla. I to mělo asi za následek, že jsem k Nikolce hodně přilnula,“ vyprávěla Trojanová.

První setkání bylo hrozné

Poté, co testy DNA u soudu na popření otcovství ukázaly, že Trojanová není matkou dítěte, zhroutil se jí svět. „Volala jsem to Liborovi, ten brečel a říkal, jak je to v dnešní době možný, že je to jako ve středověku. První setkání s Čermákovými bylo hrozné, držela jsem Nikolku, nechtěla jsme ji nikomu dát, ale viděla jsem, jak je Verunka Liborovi podobná,“ vzpomíná Trojanová s tím, že přípravy na výměnu nesla velmi těžko, nemohla spát, začala kouřit.

Rodiny si pak začaly děti „půjčovat“ na víkendy, nebo na pár dní, jenže pro děti bylo stále složitější si na tuto střídavou péči zvykat. Proto bylo na radu psychologa přistoupeno k definitivní výměně.

Veroniku brala jako dceru kamarádky na hlídání

„Ale já jsem pořád měla za svou dceru Nikolku, Verunku jsme brala jako třeba dceru kamarádky, kterou jsem dostala na hlídání. Už je to lepší, ale Nikolku miluji a Verunku mám ráda,“ potichu řekla Trojanová. Je na ní vidět, že celou situaci nese psychicky špatně.

Podle svých slov by byla nejšťastnější, kdyby se na výměnu vůbec nepřišlo. „Devět měsíců jsem se těšila na miminko, pak jsme si to užívala a pak mi ho vzali. Kdyby záleželo jen na mě, tak bych si Nikolku nechala, mě nezajímají žádné geny. Dávám to partnerovi i jeho rodině za vinu, že mě o ni vlastně takhle připravili. U Nikolky jsem se těšila třeba na její první zoubky, to jsem ale nezažila, protože už byla u Čermákových. Zato o Verunce nic nevím, neviděla jsem třeba její první úsměv,“ zlomil se hlas Trojanové.

Jaroslava Trojanová a Libor Broža u souduJaroslava Trojanová a Libor Broža u soudufoto: Právo/Petr Kozelka

Čermák: Verunku mám pořád jako svou vlastní

Podobně jako Trojanové mluvil i otec druhé rodiny Jan Čermák

„Byl to pro nás šok, když řekli, že Verunka není naše, že nám ji vyměnili. Náš vztah k ní se ale tímto vůbec nezměnil, nepřemýšleli jsme nad tím, že by od nás šla pryč,“ řekl Čermák.

„Na prvním setkání jsem viděl jen lidi, kteří přišli s malou holčičkou. Žádné otcovské city jsem nepocítil, i když nepopírám, že tam byla vidět podoba. Nějaký výraznější cit jsem si k Nikolce vypracoval až po výměně. Prostě jsem ji rád viděl, rád jsem s ní hrál, ale Verunku jsem měl raději. Nyní už je to lepší, Nikolku miluju, ale Verunku beru pořád jako svou vlastní, můj cit k ní nijak nezeslábl,“ dodal Broža.

„Tahle událost mi zničila vztah s manželkou, pořád se hádáme kvůli blbostem, nedokážeme se shodnout. Už spolu jen bydlíme v jednom bytě, nic víc. Nedokážu mít rád ani své druhé dítě, nedokážu si k němu vybudovat dostatečně silný vztah, bojím se, že mi ho zase někdo vezme. Když nad tím zpětně přemýšlím, asi bych teď volil jiné řešení, že bychom si nechali Verunku,“ řekl se slzami v očích Čermák. Jeho žena při jeho výpovědi plakala.

Manželé Čermákovi u souduManželé Čermákovi u soudufoto: Právo/Petr Kozelka

Nepříjemné detaily soukromého života

Před Trojanovou jako první vypovídal Libor Broža, který popisoval i nepříjemné soukromé detaily. Soudce Michal Ryška Brožu rozhodně nešetřil, padaly i velmi osobní dotazy.

„Za ženou jsem byl v nemocnici hned druhý den po porodu, to už jsem asi viděl vyměněné dítě. Žena mi pak volala, že nesedí nějaké údaje, já jsem to chtěl jít řešit, ale ona mi řekla, ať nedělám ostudu. Prý se byla podívat i na to druhé dítě a byla přesvědčená, že máme to správné. Asi po třech týdnech jsem začal přítelkyni obviňovat z nevěry, protože rodina a kamarádi říkali, že to dítě mi není podobné,“ vypovídá Broža.

Jaroslava Trojanová, přítelkyně Broži, skrývala při těchto vzpomínkách hlavu v dlaních, bylo jí to viditelně nepříjemné.

Libor Broža: říkali, že mi není dítě podobné

„Rozhodl jsem se udělat testy DNA, protože mi všichni okolo říkali, že to dítě mi není podobné. Partnerku jsem obviňoval z nevěry, hádali jsme se. Pak došly výsledky, které ukázaly, že nejsem otcem. Ukázal jsem to přítelkyni beze slov a ona se do mě pustila. Sám jsem si pak v duchu říkal, že se snad stalo, že nám ji vyměnili, protože přítelkyně mi tvrdila, že mi byla věrná,“ vypověděl Broža.

Soudce Ryška neústupně požadoval, aby Broža specifikoval, jaké nadávky při hádkách padaly. „Nevím, nepamatuji si... No, bylo to kurva, děvka,“ přiznal nakonec Broža.

Zhrzený otec se poté rozhodl podat k soudu žalobu na popření otcovství. Při té se dělaly testy DNA i jeho přítelkyni, při kterých vyšlo najevo, že ani Trojanová není matkou dítěte.

Plakal hodiny na parkovišti

„Přítelkyně mi volala výsledky, já jsem zrovna řídil. Musel jsem zastavit na parkovišti a tam jsem asi tři hodiny brečel,“ pokračoval Broža. Poté byli vypátráni Čermákovi, u kterých testy potvrdily, že i oni vychovávají cizí dítě.

„První kontakt mezi Čermákovými a námi byl na začátku října v Jihlavě pod dohledem psycholožky. Měl jsem smíšené pocity, ale měl jsem hlavně radost, že jsou Čermákovi normální a slušní lidé,“ řekl Broža.

Psycholožka radila vykopat hrob dítěte na zahradě

Obě rodiny se začaly postupně stýkat, aby si děti zvykly na nové rodiče a byly připraveny na budoucí výměnu.

„Nejhůř celou situaci nesly ženské. Psycholožka dokonce přítelkyni poradila, aby na zahradě vykopala hrobeček a dítě symbolicky pohřbila. Po tom jsme změnili psychologa. Když jsme pak byli na výměnu připraveni, přijeli Čermákovi, odvezli si Nikolku a nechali nám Verunku. Ale ani po výměně hádky neustaly. Partnerka mi vyčítá, že jsem dělal testy, kdybych to prý neudělal, nevzali by jí Nikolku a nic by se nevědělo,“ dodal Broža.

Děti byly zaměněny na konci roku 2006, téměř rok pak žily u jiných rodičů. Dívky se v prosinci loňského roku vrátily ke svým biologickým rodičům. Nikola, která téměř do svých prvních narozenin žila u Libora Brože a Jaroslavy Trojanové je nyní ve své rodině Čermákových v Přibyslavicích, Veronika odešla do Jabloňova.

Rodiny nesly odchod dítěte, o něž se rok staraly, velmi těžce. Nemocnice jim nabídla odškodnění ve výši maximálně 600 000 korun. Jejich právník s tím ale nesouhlasil. Podle znaleckých posudků vyčíslil škodu na tři milióny pro každou z matek, dva milióny pro otce a milión pro dívky, které si ve věku deseti měsíců musely zvykat na nové rodiny.

Rodiče už dříve dostali 100 000 korun od kraje Vysočina jako náhradu výdajů, které se záměnou měli.